Herecký komediální koncert Monicy Vitti coby "svedené a opuštěné" sicilské dívky Assunty Patene, která má být podle zvykového práva sicilského maloměsta pomstěna otcem nebo bratrem. Bratry však nemá a otec je po smrti, takže aby si zachovala čest, musí se o pomstu postarat sama. Vyzbrojena olbřímí pistolí vyráží do Anglie, kam se před ní její zprznitel (Vincenzo Macaluso) ukryl. Vypátrá ho v Londýně, kde pracuje jako kuchař, pronásleduje ho i do Sheffieldu; a čím déle pátrá, tím víc ji zprvu studené anglické prostředí mění v moderní dívku ...
Opravdu živelné italská komedie. Sicilská dívka jede do Anglie zabít svého jediného milence, aby napravila svou čest dle tradic sicilského venkova. Cestou potká spoustu můžu a je s ní legrace. Je to naivní blbne, ale mladá Italka prostě baví svou bezprostředností a temperamentem.
Cesta pomsty sicilské zneuctěné ženy. Dostat sicilskou ženu do postele a utéct se prostě nevyplácí. Nejen Francouzi, ale i Italové uměli vyprodukovat skvělé nestárnoucí komedie a tento je jeden z nich. V hlavní roli Monica Vitti, která do své role dala snad i to, co neměla. Bravurní herecký výkon je zárukou plnohodnotné zábavy od začátku až do konce. Někdo snímek označuje jako feministický manifest vtipkující o tom, jak může prostředí změnit netoleranci a předsudky. No, to už je věc názoru. Divácky přitažlivý je už vzhled postavy Assunty Patanè, právě v podání Monicy Vitti, která okamžitě zaujímá komediální postoj ve vážném tónu velmi rychlým prologem pokračující odvážným nadšením, v podstatě zesměšňující sicilský smysl pro čest, a až groteskní etudou a satirických výzev. Carlo Giuffrè v roli onoho hříšníka Vincenza Macalusa už je v podstatě jen jako doplněk a nahrávač. Snímek je napěchovaný scénami, které by fungovaly i samostatně. Třeba ostrý telefonický hovor mezi Assuntou a Vincenzem, kdy je Assunta coby služka v anglické rodině, která zrovna pořádá večírek. Ano, hovor je bez servítků veden před zraky společnosti, která vše doplňuje typickým anglickým humorem. Tečkou za vším je pak příchod muže ve skotském kroji, což Assunta nezná a podle toho zareaguje. Snímek má rychlý spád, dialogovou kulometnou salvu, strukturovaný dějový chaos a především sérii brilantně vtipných scén nabírající satirickou sílu hlavně vlivem kulturního rozdílu mezi Sicílií a Spojeným královstvím v období šedesátých let. Ne, tento snímek ani po tolika letech nezklame.
Pamatujete se na legendární scénku Šimka a Grossmanna: "Vinčenco! Vinčenco Makalúzo!Roko, Roko!" Mario Monicelli se podobně jako celá italská nová vlna objevoval v našich kinech celkem pravidelně (Brancaleonova armáda, Casanova 70) a byly to velměs filmy, na které se dalo dívat. Ani dívka s pistolí nijak nezestárla.
Kdysi se mi tohle trochu ztřeštěné dílko líbilo. Dnes už se jen chápavě usmívám a spíš nostalgicky obdivuju tehdejší módu a dokonalé exteriéry. Příběh sicilské dívky a její cesty za vendettou působí tak moc schématicky a dialogy jsou napsány tak moc nesouvisle, že to celé působí jako divadelní hra nastudovaná velmi narychlo. Ano, jsou tam i vtipná místa, ale jako celek přemrštěně afektované. Monica Vitti byla nesporně výborná herečka, fyzicky velmi přitažlivá, ale tento film asi nepatří k jejím nejlepším.
(30.10.2021)
