Vykoupení z věznice Shawshank

I mistr hororu se někdy utne. Spisovatel Stephen King je nejprodávanějším knižním autorem současnosti, jeho díla mají globální věhlas a řada z nich posloužila jako inspirace pro jedny z nejmilovanějších filmů kinematografie. Přece se mu však občas vytýká (podobně jako například Stevenu Spielbergovi) způsob, jakým své vzrušující příběhy odhalující lidskou temnotu a brutalitu zakončuje. Zpochybňovaná zakončení románů Osvícení nebo To King obrátil v ukázkový kompromis v knize Mlha (The Mist), již roku 2007 úspěšně zfilmoval Frank Darabont (Vykoupení z věznice Shawshank). Konec filmu spisovatelův ambivalentní přístup vytěžil velmi jednoznačně a drasticky, přičemž King Darabontovi přiznal, že udělal dobře. Vyvarujte se dalšího čtení, pokud nechcete příběh vyspoilerovat.

Několik dílů z dlouho očekávané závěrečné řady Stranger Things by mohl režírovat Frank Darabont, autor jednoho z nejlépe hodnocených filmů kinematografie. Informaci ohledně možného Darabontova angažmá přinesl filmový kritik a insider Jeffrey Sneider.

Miliardový filmový hit Christophera Nolana stále vyprazdňuje kapsy publika způsobem, který nás vrací o dvě dekády nazpátek. Opulentní tříhodinový životopis strůjce jaderné bomby vydržel v kinech několik měsíců a začátkem listopadu se exkluzivně navrátil do imaxových kinosálů. Nolan, jenž dlouhodobě brojí proti uvádění filmů na streamovacích službách, snímek natáčel na 70mm materiál, který v nejvyšší zamýšlené kvalitě zvládla přehrát jen hrstka světových kin. Oppenheimera si nyní můžete pustit také ve svém obýváku díky speciální 4K blu-ray edici, o niž je neuvěřitelný zájem.

Cesta Netflixu na vrchol streamovací kultury byla pořádně trnitá. Započala roku 1998, kdy se dnešní mocná společnost vrhla na prodej a zasílání DVD. Cédéčkový formát tehdy vytlačoval VHS a představoval zářnou budoucnost, přičemž průmysl kontrolovala společnost Blockbuster. Zakladatel Netflixu Reed Hastings se jí rozhodl šlapat na paty a 10. března 1998 zaslal adresátovi první zakoupené DVD s filmem Beetlejuice.

V průběhu osmdesátých let se Sylvester Stallone spoléhal zejména na popularitu Ramba a Rockyho, kteří měli roku 1988 na kontě už tři, respektive čtyři díly. Díky nim se stal ohromnou hvězdou, jíž ročně chodil až milion fanouškovských dopisů. Jakmile však odbočil k jiným látkám, publikum zůstávalo překvapivě netečné. Tak jako v případě nejprve přehlíženého akčňáku Kriminál (1989), který zpětně nachází uznání a jehož si dnes můžete od 22 hodin pustit na Prima Cool.

Jízda vlakem či metrem je pro většinu z nás rutinní záležitostí, která má na delší vzdálenosti uspávací účinek. V kinematografii však jde o jeden z esenciálních akčních motivů už od roku 1903, kdy Edwin S. Porter natočil průlomový desetiminutový kraťas Velká železniční loupež. Jeden z prvních snímků, který využíval složité narativní a stylistické techniky, vyšlapal cestu specifickému subžánru, jehož obliba se jeví nevyčerpatelně. Obzvlášť s přihlédnutím k nedávným premiérám pátého Indiana Jonese a sedmé Mission: Impossible, v nichž hrají vlakové akční sekvence zásadní úlohu.

Že by nám po téměř čtyřech dekádách dopřál John Matrix další várku nezapomenutelných hlášek?

Stephen King už zásobuje knihkupectví převážně hororovými bestsellery přes půl století a většina z nich se dočkala filmové či seriálové adaptace. Jsou mezi nimi i některé z největších a nejlépe hodnocených snímků historie. Momentálně v kinech terorizuje prokletou rodinu děsivý přízrak Kostlivec, jehož King zařadil do sbírky povídek Noční směna už roku 1978. Není přitom jediným kvalitním příběhem, jež hororový guru v různých formách vydal a které dosud odolávají plnokrevné mainstreamové adaptaci.

Do českých kin se dostává horor Kostlivec natočený podle povídky Stephena Kinga. Jeho krátké texty se v minulosti staly předlohami filmů otřesných i skvostných. Překvapivě hodně z nich však spadá do kategorie bizarních kousků mimo dobro a zlo. Těšte se na kosmickou psychedelii, vraždící kamiony i virtuální realitu.

Hrdinové a hrdinky stříbrného plátna potřebují mít po ruce zloduchy, na nichž mohou dokazovat svou statečnost a odhodlání bránit spravedlnost. Někteří záporáci jsou tak výjimeční, že jejich proslulost se v popkultuře vyrovná klaďasům. Řada z nich však špinavou práci nechává na svých poskocích, které vysílá bojovat do první linie a spoléhá na jejich dovednosti, dokud se při závěrečném zúčtování nemusí protagonistovi postavit sami. Pobočníci filmových padouchů jsou díky pevným žánrovým šablonám snadno rozpoznatelní a někteří evidentně vyčnívají.