Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století

Existují dobré filmy. Existují špatné filmy. A pak jsou tu Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století. Polozapomenutý jebák v kariéře neznaboha Renata Polselliho, kultovního nemravy a šílence, obávaného pokušitele cenzorských kleští, který moc dobře věděl, proč v Itálii používal pseudonymy (Ralph Brown, Preston Leonide či dokonce Leonide Preston). Jeho barokní chlívárny přitom przní – krom švarných aktérů – i veškeré natáčecí, vyprávěcí a žánrové normy. Možná právě proto byl tento „autore maledetto“ vzat v poslední dekádě na milost a jeho nesouměřitelné fantasmagorie, pulzující sadeánskou energií, se těší nebývalému zájmu kritiky a akademické sféry.

To je i případ jeho měňavého skvostu Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století, těžko popsatelné báchorky o obřadech, černé magii a orgiích nejen 14. století. Ve srovnání s touto halucinační jízdou jsou Vejdi do prázdna, Ďáblové či Eliška má ráda divočinu jen fádními škraloupy v barvách šedi. Polselliho majstrštyk brutálně znásilní vaše vnímání a reinkarnuje vás do netušených sfér diváctví, aniž byste museli svá těla sprostě intoxikovat čímkoliv jiným. Jeho filmový dryák to totiž udělá za vás. Zvuková, obrazová a střihová onanie oblaží i ty vaše smysly, o nichž jste ani neměli potuchy, že je máte. Tomuto kolotočářskému erotickému hororu, jakési úchylné LSD parafrázi V zámku a v podzámčí nelze nepodlehnout, neboť vám to zkrátka nedovolí. Veškerý odpor je marný. Věřte nevěřte. (Festival otrlého diváka)