Hostel

S videoherními adaptacemi se díky úspěchu seriálového The Last of Us a animáku Super Mario Bros. ve filmu (Super Mario Bros.: The Movie) roztrhne v následujících letech pytel. V srpnu pak dorazí do kin jeden z nejšílenějších projektů – adaptace ulítlé hry Borderlands od režiséra Eliho Rotha, v níž vezmou kvér do ruky rovnou dvě držitelky Oscara Cate Blanchett a Jamie Lee Curtis. Společnost jim pak bude dělat např. Kevin Hart.

Čtvrtstoletí po premiéře Vřískotu dobývá kina další maskovaný zabiják, jehož bezhlavé řádění podvratně ohýbá hororový žánr a pořádně zatopí partě teenagerů z provinčního města Plymouth. Oběti, jež si brutální vrah předem vytipoval a označuje je v morbidních instagramových příspěvcích, se totiž podílely na loňském incidentu v supermarketu, kdy davy lidí prahnoucí po zlevněném zboží způsobily krvavý masakr. Snímek Den díkůvzdání (Thanksgiving) režiséra a scenáristy Eliho Rotha (Hostel) momentálně uvádí také tuzemská kina a rozhodně jde o jeden z nejzábavnějších a nejkreativněji natočených vyvražďovacích slasher hororů kinematografie.

Herec, režisér, fanoušek hororu a Tarantinův parťák Eli Roth nám v listopadu nadělí Thanksgiving. V hlavních rolích slasheru se představí vrah, šerif a hromada mladého masa na porážku. Více v první upoutávce.

Když si scenárista vyžádá, abyste jeho jméno odstranili z titulků, víte, že máte problém. A právě tomuto osudu nyní čelí filmová adaptace úspěšné videohry, což opravdu nic dobrého nevěstí.

Provokace Johna Waterse, zvracení u Monty Pythonů, teenagerské čuňačinky či horory plné mučení. Filmová historie pamatuje obrovské množství nechutných a vulgárních snímků, které si však zaslouží naši pozornost.

Hororové příběhy v posledních letech dominují streamovacím službám, kdežto v kinech už tak horkým zbožím nejsou. Především násilným příspěvkům zdaleka nekvete pšenka tak jako po přelomu tisíciletí. Letošek ovšem vytyčuje nový kurz a primárně americká kina žijí z peněz, které publikum utrácí za horory. Momentální krvavé běsnění Michaela Myerse v nejnovějším Halloweenu je ale údajně jen pohádkou pro děti v porovnání s filmem, který měl v USA premiéru na začátku října a jehož projekce doprovází omdlévání i zvracení.

Dnes večer si v televizi můžete připomenout oblíbené romantické drama Seznamte se, Joe Black. To mělo v roce 1998 v době uvedení vlažnější ohlasy, ale postupem let snímek režiséra Martina Bresta "uzrál" a mezi diváky si vysloužil téměř kultovní status.

Poslední dekáda sice byla z pohledu nominálních tržeb pro Hollywood úspěšná, ale zdání klame. Zatímco všude vidíme jen filmy od Marvelu, které dokázaly ovládnout trh díky vyprávění na pokračování a bezprecedentnímu cílení na fanoušky, o bezpočtu drahých propadáků se mimo odbornější analytické kruhy moc nemluví. Koronavirus poprvé v historii přerušil hollywoodskou výrobu, streamovací služby otevřely náruč ještě zběsilejší vlně pirátství a velká studia v čele s Disneym jsou zadlužená až po uši. Rostoucí divácký nezájem a produkce „na jistotu“ v mnohém připomíná situaci, v níž se Hollywood ocitl už v padesátých a šedesátých letech. A jak si ukážeme, žádná změna není v kinematografii náhlá a náhodná. Současná situace sice v mnohém připomíná hollywoodské poválečné tápání, ale ve skutečnosti jde o lineární vývoj, který nám jistě brzy připraví další filmovou revoluci.

Kinematografie a její tvůrci se vždy pokoušeli dosáhnout nejrůznějších extrémů a ta nejkontroverznější díla často souvisí s fenoménem snuff filmu, tedy skutečného záznamu lidské smrti. Jak tento diskutovaný mýtus vlastně vznikl a jak jej filmaři v průběhu let využívali, aby oklamali senzacechtivé publikum?

Kinematografie skýtá velké množství kontroverzních filmových děl, ale málokteré z nich se svým šokovým účinkem vyrovná srbskému snímku z roku 2010, který nechybí v žádných moderních anketách o desítku nejskandálnějších filmů historie. Jsou však všeobecná hysterie a hromadné zákazy promítání adekvátní společenskou reakcí?