Věc

Třiasedmdesátiletý Kurt Russell je nenapodobitelný akční hrdina. Ve filmech Johna Carpentera čelil hororovým monstrům (Věc), dystopické vězeňské byrokracii (Útěk z New Yorku) nebo čínské mafii a orientálním čarodějům v jednom (Velké nesnáze v Malé Číně). Při výběru svých rolí málokdy šlápl vedle a charismatem áčkové hollywoodské hvězdy utáhl další kultovní filmy jako Tombstone, Hvězdná brána (Stargate), Auto zabiják (Death Proof) nebo Kosti a skalp (Bone Tomahawk). Sylvester Stallone, jenž s ním zazářil v kriminální buddy komedii Tango a Cash jej přirozeně chtěl začlenit do výběru akčních ikon v předdůchodovém věku Expendables: Postradatelní (The Expandables) z roku 2010. Russell měl ale jasný vzkaz.

Ve světě, kde se lidem občas rozšklebí hlava a jejich největší zbraní přestává být mozek, o nějž je připraví parazitující mimozemská entita, zaujímají soucit a emoce obecně trochu složitější postavení. Na Netflixu premiérově uvedená jihokorejská minisérie Gisaengsu: Deo Geurei (Parasyte: The Grey) od režiséra a scenáristy kultovního zombie filmu Vlak do Pusanu (Busanhaeng) transformuje přímočarou sci-fi premisu z Invaze lupičů těl (Invasion of the Body Snatchers) do pestré palety nálad a motivů, jejichž částečná roztěkanost nikdy zcela nenaruší přehlednost, zběsilé tempo i překvapivé využívání hollywoodských tradic.

Rok 2004 zastihl Zacka Snydera ještě v příčetném stavu. Tehdy osmatřicetiletý filmař v březnu toho roku uváděl do amerických kin svůj celovečerní debut, s nímž si sice ukousl pořádný krajíc, ale dokázal ho spořádat bezesporu důstojně. Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead) byl nejen zábavným a skutečně originálním remakem kultovky George Romera ze 70. let, ale navíc společně s následujícím Snyderovým filmem 300: Bitva u Thermopyl (300) pomohl ustanovit vizuální styl, který se v první dekádě 21. století pokoušela spousta filmařů napodobit.

Z HBO dorazila jen krátce po premiéře posledního dílu rekordně sledované čtvrté řady Temného případu (True Detective) očekávaná zpráva. Mrazivý detektivní seriál, který publikum miluje od uvedení první řady s Matthewem McConaugheym a Woodym Harrelsonem roku 2014, obstál z pohledu sledovanosti po pětileté pauze od třetí série suverénně. Příběh z ledové Aljašky, který se atmosférou často odvolával i k hororové Věci (The Thing), si napříč platformami pustilo skoro 13 milionů uživatelů a uživatelek. HBO tudíž odkleplo pátou řadu, na niž stejně jako v případě Noční krajiny dohlédne showrunnerka Issa López. A to pěkně naštve tvůrce prvních tří řad Nica Pizzolatta, jenž té čtvrté nemůže přijít na jméno.

Ve velkém rozhovoru pro časopis GQ se Kurt Russell rozpovídal o řadě svých slavných rolí. Během toho nešlo vynechat jména hned několika věhlasných filmařů včetně Johna Carpentera a Quentina Tarantina, s nimiž Russell spolupracoval opakovaně. Co všechno o nich prozradil?

Létající talíře, zelení mužíčkové, mimozemské invaze či kradení těl. To jsou motivy spojované s jedním z nejčastějších subžánrů science fiction, který se zabývá kontaktem lidí s nepozemskými entitami. Nová česká komedie Franta mimozemšťan nám ale připomněla, že v tuzemské kinematografii najdeme podobně laděných snímků poskrovnu. Nabízíme proto výběr deseti nejlepších děl, v nichž jsou Češi konfrontování s návštěvou z vesmíru.

V malebné jihomoravské vesnici Houňovice, kde lidé ukradnou a do šrotu prodají i vesmírný koráb, se odehrává rozverná komediální novinka režiséra Rudolfa Havlíka Franta mimozemšťan. Vesmírný objekt a jeho chapadlatý parazit měli tu smůlu, že ztroskotali zrovna v regionu, jehož občané jen zřídka vystřízliví a po letité koronavirové praxi mají odměřený přístup k fantastickým konspiracím, i když jsou náhodou pravdivé. Za hostitele si marťan vybere místního dobráka a pijana Frantu (Jakub Prachař), v jehož alkoholem nasáklém těle pátrá po chybějící součástce nutné ke kvantovému skoku do mezihvězdného prostoru. A přestože koncept nevyhnutelně trpí nedomyšleností, povídkovým formátem roztaženým na celovečerák i sluníčkovým provedením, kdy tvůrci zjevně odjeli na Moravu především za zábavou, výsledek je v mnoha ohledech snesitelný a ojedinělý.

Kultovní hororovou sci-fi Johna Carpentera Věc (The Thing) obestírají legendy a všemožné interpretace, v jejichž světle přímočarý survival příběh z antarktické základny nabývá netušených významů. Symbolika tehdy nově objeveného onemocnění HIV je v zápletce o nezištném šíření agresivního mimozemského organismu nápadná, přičemž publikum přes čtyři dekády fascinuje a provokuje (vedle nechutných praktických efektů a klaustrofobní atmosféry) hlavně ambivalentní závěr. Představitel protagonisty MacReadyho Kurt Russell po letech zavzpomínal, jak k filmu přistupoval režisér Carpenter a proč zvolili takové nejednoznačné vyústění.

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.

Už několik let se pravidelně dozvídáme, které horory jsou nejděsivější. Britská společnost MoneySuperMarket Broadband (dříve Broadband Choices), běžně se zaměřující na finanční a technologické služby, totiž v roce 2020 sponzorovala projekt Science of Scare (tedy Věda o strachu), jenž se snažil experimentálně určit ty nejhrůzostrašnější filmové horory.