Hlavním hrdinou dánské filmové komedie Adamova jablka (Adams æbler) je neonacista Adam přijíždějící na venkovskou faru, aby si tu odpykal veřejně prospěšné práce. Blouznivě věřící farář Ivan zadá Adamovi za úkol, aby upekl jablečný koláč z plodů farního stromu napadeného hejnem havranů. Vyprávění o konfrontaci protichůdných fanatických postojů má místy podobu až magického realismu, ale v duchu nadhledu a nadsázky typických pro skandinávskou kinematografii, jsou tyto momenty na hranici každodennosti a zázraku podané jako bizarní a nekorektně černohumorné situace. Díky tomu se také příběh o napravování agresivního extremisty nenese v duchu polopatické agitky, ale má podobu absurdního mixu komedie a dramatu.
Anders Thomas Jensen jako vždy dokáže překvapovat, rozesmávat a zároveň nefalšovaně dojmout. Film, který má skvělé momenty, ale jako celek se dost táhne.
Absurdní komedie s náboženským podtextem, přitom je to vlastně strašně moderní a světské. Příběh absurdní a hodně přitažený za vlasy, přesto mě nedal vydechnout a film jsem sledoval na jedno mrknutí. Mads Mikkelsen výborný, ale ještě lepší byl Ulrich Thomsen, který byl prostě brilantní.
Přesně na hranici 60% a 70%. Původně jsem chtěl dát dokonce i ono vyšší hodnocení, ale čím víc o tom přemýšlím, tím míň mám pocit, že mi ten film něco dal a naopak z něj čouhá až moc očividná sázka na jistotu. A tak trochu i přehnanost. Nemám nic proti zahnání situace do extrému, ale k tomuhle konkrétnímu snímku se mi to nějak nehodí.