-
70%
-
70%
Ojedinělý filmařský úkaz, jehož výstavba je zajímavá a zábavná především vzhledem k předchůdci - na jednu stranu jde o regulérní sequel, v němž se posouvá fikční svět a na minulé události se často odkazuje, na druhou stranu to celé vypadá jako remake, který vzal dějovou osu prvního filmu a našrouboval na ni dobové žánrové potřeby. Zatímco Útěk z New Yorku tak zastupuje čistokrevné osmdesátkové béčko, které celkem seriózně vzdává poctu různým žánrovým předobrazům, Útěk z L.A. je devadesátkově ryze eklektický, sebeuvědomělý, nadnesený a překvapivě anarchistický. Je to plné hrozných triků a nesmyslů, ale Carpenterovi to zase tak nějak samozřejmě prochází a většinou jde o velkou zábavu, popřípadě o velmi podvratně vypointovanou blbinu (závěr je opravdu skvěle anarchistický). Kurt Russell si to navíc dává jako nikdy.
-
55%
Až doposud by se u Carpenterových devadesátkových fláků nedal vliv devítkového desetiletí prakticky nijak zjistit. V Escape from L.A. nicméně konečně udeřily s obří pompou. Nejde jen o ty obscénní digitální triky, díky nimž některé scény budou podle mě v budoucnu stavebním kamenem dosud neexistujícího uměleckého směru, nýbrž i o ty šedé prázdné chodby militárních komplexů, pytlovité overaly, explotace městských subkultur i hédonistická žánrová sebeuvědomělost. Je to přesně takové, jako když koupíte děcku hromady lega z různých řad a ono si to pospojuje dohromady dle vlastního uvážení bez jakýchkoli limitů reality. Debilní? Jo. Hnusně vypadající? Jasně. Zábava? Jo, ale upřímně na papíře to muselo vypadat líp. Karpoš velký rozpočty neumí.