Ztracený svět

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.

Většina komerčních letů má dnes obrazovky zabudované do opěradel a cestující si vybírají z kolekce filmových a seriálových děl, jimiž si mohou několik kilometrů nad zemí ukrátit čas. Nemluvě o tom, že každý pasažér má k dispozici také osobní multimediální zařízení. Dvanáct pasažérů letu Imperial Airway z Londýna do Paříže mělo roku 1925 trochu jiné podmínky. Jako vůbec první lidé mohli v letadle zhlédnout celovečerní film, jímž byla tehdy žhavá sci-fi novinka Ztracený svět (The Lost World) na motivy proslulého románu Arthura Conana Doylea. Musel to být vskutku netradiční a při zpětném pohledu i nebezpečný zážitek.

Původní verze filmu King Kong měla premiéru 7. dubna 1933 a i po 90 letech zůstává možná nejvlivnějším dílem spojujícím dobrodružný, romantický a fantaskní žánr. A rovněž témata tehdejších exploatačních pseudodokumentů a náturu dvou režisérů, jejichž dobrodružné životy by samy vydaly na strhující hollywoodský velkofilm.

V českých kinech od čtvrtka loví dinosaury Adam Driver ve sci-fi 65, která z upoutávek vypadá jako akčnější verze Planety opic. Prehistoričtí tvorové jsou pro filmaře vděčným námětem a jejich zpodobnění často odráželo vývoj a možnosti speciálních efektů. K dinosaurům chová mnoho lidí bázeň a zejména jejich zasazení do současnosti skýtá příběhové možnosti, jež zdaleka nekončí u Jurského parku.

Filmových seznamů vzniká ročně bezpočet. Tenhle má ale svoji váhu. Sestavili ho totiž lidé z organizace VES (Visual Effects Society), která od roku 1997 sdružuje tvůrce filmových (seriálových, reklamních, videoherních atd.) vizuálních efektů.

Historie ovládnutí Země druhem inteligentních opů je velkým příběhem v pozadí původní Planety opic Franklina J. Schaffnera, který má podněcovat diváckou fantazii a završit moralistické vyznění díla. Elegance závěru prvního dílu opičí série spočívá v tom, že vše potřebné k tomuto příběhu odhalí v jediné scéně s troskami Sochy svobody. Věta „Tak jsme to nakonec dokázali“ říká všechno podstatné, další informace už jsou odsouzené jen k tomu, aby moralitu prvního filmu umocnily nebo učinili doslovnější.