Denk bloß nicht ich heule

Peter, student posledního ročníku střední školy, považuje dospělé kolem sebe za pokrytecké, samolibé a zabředlé v minulosti. Je suspendován za esej, kterou jeho učitelé považují za výzvu státu. Film "Už nikdy plakat nebudu" se stal jedním z dvanácti filmů a filmových projektů – téměř celoroční produkce –, které byly v letech 1965–1966 zakázány kvůli údajným protisocialistickým aspektům. Ačkoli byly scény a dialogy pozměněny a konec byl dvakrát přetočen, úředníci odsoudili tento snímek jako „zvláště škodlivý“. V roce 1989 kameraman Ost restauroval původní verzi a ta i většina ostatních zakázaných filmů byly konečně promítnuty v lednu 1990. Opožděně byly oslavovány jako mistrovská díla kritického realismu.