Smích léčí, odbourává stres, pomáhá proti úzkostem, posiluje břišní svaly a vůbec je v mnohých ohledech pro člověka velmi prospěšný. Není tedy náhodou, že právě komedie patří mezi jedny z nejoblíbenějších filmových žánrů. Vybrat mezi nimi ty nejlepší je však poměrně oříšek. A právě proto přicházíme s naším tematickým speciálem věnovaným komediím.
Pokud jste to náhodou nevěděli, na 19. listopad připadá od roku 2013 Světový den toalet. Nepostradatelná součást našich životů byla v kinematografii dlouhou dobu tabu a ukazovat prostředníka natolik intimních činností se neslušelo až do roku 1960. Snímek, na který v textu dojde řada, odstartoval podstatně méně diskrétní tvůrčí svobodu, která filmařům dovoluje nad i do záchodových mís situovat nejrůznější situace, které šimrají naše bránice, znechucují i napínají. Seznámíte-li se s následujícími patnácti příklady záchodových filmových scén, které doprovází mírné i pokročilejší riziko spoilerů, návštěva koupelny už pro vás možná nebude tak standardní jako doposud.
Do konce kalendářního roku zbývají víc než tři měsíce, což mimo jiné znamená, že nás čekají filmové premiéry většiny nadcházejících oscarových kandidátů. Přesto není od věci vyhodnotit především letní sezónu, která se díky Barbie a Oppenheimerovi zapíše do dějin. Perspektivou nejvýdělečnějších filmů roku zjistíme, že tři letošní premianti nespadají mezi pokračování zajetých franšíz. A to je něco, co se povedlo poprvé od roku 2001. Ve zbývajícím čase navíc budou mít premiéru očekávané bijáky od věhlasných tvůrců, které mohou dosavadní krasojízdu z pohledu kvality letošnímu roku ještě vylepšit.
Do velkých studiových produkcí hollywoodské společnosti každoročně pumpují miliardy dolarů a jejich návratnost je vrtkavá. Zvlášť v posledních letech se zdá, že výdělečné tituly z řad blockbusterů se smrskly na komiksové adaptace či legacy sequely jako Top Gun: Maverick. Následujících deset filmů natočených po roce 2010 mělo obří rozpočty, hvězdné obsazení a mohutnou reklamní kampaň, přesto v kinech propadly a dnes si je pamatuje málokdo.
Studio Pixar s nadějí hledí ke kasám v kinech, kde právě startuje premiéra jejich animovaného snímku Proměna, který si bere na paškál dívčí dospívání a s ním spojenou bouři hormonů. Americkému publiku je ale snímek již k dispozici i na Disney+.
Pokud nepatříte k těm divákům a divačkám, kteří ihned po skončení filmu vypínají televizi či odcházejí z kina, jistě si všímáte způsobu, jakým tvůrci využívají také závěrečné titulkové sekvence. Jejich přítomnost a hudební podkres dnes bereme za samozřejmost, ale vždy tomu tak nebylo. Své postavení v závěru uměleckého díla si naopak vydobyly v průběhu let a písně, které je doprovází, mohou libovolně prohlubovat či naopak přetvářet dojem z právě skončeného snímku. Pojďme si ve stručnosti shrnout historii titulkových pasáží (v angličtině opening credits či ending credits) a zaměřit se na to, jak mohou různé melodie, texty písní či doprovodné animace manipulovat s publikem i po ukončení narativního díla.
Australsko-americký animovaný snímek Zpátky do divočiny (Back to Outback) je dalším pořadem pro děti, který si Netflix připravil pro své nejmladší publikum. Devadesátiminutový dobrodružný snímek vypráví příběh pěti zvířecích přátel na útěku ze safari parku, ve kterém dosud žili.
Počítačová animace vládne světu, a tak se do ní poprvé ve své historii pustilo i slavné japonské animační studio Ghibli. Jeho první počítačově animovaný 3D snímek se jmenuje Earwig and the Witch a stejně jako Zámek v oblacích vychází z knižní předlohy britské spisovatelky Diany Wynne Jones.
Pokračování animovaného snímku o zvláštním mluvícím batoleti se slabostí pro peníze konečně vstupuje do českých kin. Ale zatímco děti návrat známých postav z původního filmu i přidruženého seriálu nejspíše ocení, jejich rodiče čeká stominutové utrpení.
Již potřetí vítejte ve světě příšerek. Po celovečerních snímcích Příšerky s.r.o. a Univerzita pro příšerky přichází společnost Disney s jejich seriálovou podobou s názvem Monsters at Work určenou pro službu Disney+.
