Hippie spin-off k Hoří, má panenko! se Formanovi dost povedl. Je o něčem jiném, než jsem po popisu děje všude možně čekal, ale to je samozřejmě jiná věc.
Po úspěších filmů Easy Rider a podobných laciných snímků, které vydělaly jmění uvolnilo studio Universal milion dolarů také Miloši Formanovi, který obsadil Bucka Henryho, jinak výborného scenáristu do hlavní role filmu, jenž se naprosto vymyká studiové produkci v Hollywoodu vůbec. Formanův rukopis je jasný od prvního záběru, chápu, že na natáčení musela být i legrace a ten film vůbec není špatný, naopak. Pokud mám srovnat třeba se Sugarlandským expresem od Spielberga, tak tohle mě bavilo víc.
Nevím koho napadlo k tomu filmu napsat anotaci "vlídný pohled na pomatenou generaci 70. let". Vlídné to není ani za mák, naopak neskutečně zlomyslné. A o generaci 70. let a její pomatenost tam taky nejde. Pomatení jsou možná tak rodiče téhle generace. Každopádně jde o jeden z Formanových nejlepších filmů.
Forman přišel s původním konceptem konkursu a aplikoval ho do americké hippie kultury s výrazným upgradem a příběhem. Upřímně to na mě nefungovalo tak dobře, film se často hledá a neví úplně, kde by zakotvil. Přesto dokážu ocenit jisté kvality a proslulou osobitost režiséra. On ten boom teprve přijít měl, přesto pro každého fandu tohoto velikána tenhle film je.
