Name: Špinavé ulice
Released: 1973
Duration: 112 min
Rating: 72
Cast: Robert De Niro, Harvey Keitel, David Proval, Amy Robinson, Richard Romanus

Komentáře a recenze 6

Dle počtu bodů

xxmartinxx

22 280 bodů 7. 10. 2011

Martin Scorsese tu v první řadě zjišťuje, čeho všeho je schopen. Film čistě o stylu, bez pořádné dějové linie. Dnes navíc jen těžko doceníme, čím byly Špinavé ulice tak inovativní. Energie je ale na rok 1973 neskutečná. Pravé terno přišlo až s Taxikářem- 70%

lamps

15 156 bodů 11. 5. 2016

Ještě to není ten Scorsese, kterého známe z Casina nebo Skryté identity, ale přesto už je tam náznak toho precizního a průlomového tvůrce, který definoval krimi žánr v příštích 40 letech. Mistr nastiňuje vztahy a postavení mezi gangsterskými "nulami" velmi trpělivým a pro sedmdesátá léta dost typickým způsobem, přičemž začleňuje do příběhu i klasickou muziku, ponuré New Yorské prostředí a mafiánská doupata plná špinavých peněz a lehce oděných dívek. A hlavně navazuje spolupráci s De Nirem a Keitelem, svými hereckými stálicemi, kteří předvádí oba skvělé a uvěřitelné výkony. Asi jsem ale udělal chybu, že jsem se na tohle méně nápadné dílo podíval až po všech ostatních a věhlasnějších skvostech, které Scorsese natočil, a docenit jeho kvalitu bylo vzhledem k očekávání hodně obtížné. Ale i tak se mi film líbil, někdy si ho určitě ještě zopakuji. Zatím tak na 70%.

hrumsrt

9 284 bodů 14. 1. 2024

První Scorsese, kterým se legendární tvůrce definuje.. I když mě třeba jeho celovečerní debut "Kdo to klepe na dveře" v podstatě sedl, tak v něm byste rukopis budoucího velkého filmotvůrce hledali stěží. A současně je to poprvé, kdy si ho všímají diváci a mají potřebu se k němu po letech zase vracet.. I když spojení "všímají diváci" je poněkud obtížné, jelikož tradičně, jak bohužel je u Martin Scorseseho zvykem ještě několikrát v jeho kariéře, jelikož jde o první film z jeho bohaté kinematografické kariéry, který si na sebe v kinech nevydělal.. Špinavé ulice jsou první z filmů, kde jako tvůrce odkrývá svoje karty a představuje svůj styl, kterého se nepustil ani po padesáti letech, jen si ho s přibývajícími zkušenostmi vyšperkoval k dokonalosti.. S nástupem nové vlny Hollywoodských tvůrců, mezi nimiž najdeme převáženě dravé mladé tvůrce, kteří jednoho dne vstoupí do dějin, aby představili dravější vyprávění, které se od "filmu" začíná vzdalovat do reálného života, kdy si divák snadněji řekne "tohle se mi taky mohlo stát" anebo "to jsem celý já" (vedle Scorseseho, jde třeba o Lucase nebo Spielberga..). Kdyby jen Scorsese věděl, že hned k jeho prvotině bude po letech nejvíce vzhlížet tolik dalších mladších režisérů (včele s takovým Quentinem Tarantinem).. Představme si, že Scorsese ve všech svých mafiánských filmech používá stejné postavy, že ve Špinavých ulicích vidíme mladé bouřlivé kluky, kteří než pracovat, jsou fascinováni násilím a nepoctivostí a jejich snem je stát se velkými místními kápy, jakým se bude na ulicích každý klanět.. Následně nám Scorsese v Mafiánech představuje jejich cestu na vrchol, aby nám v Casinu ukázal, jak to na něm vypadá, než je v Irčanovi nechá padnou a sentimentálně vzpomínat na staré časy.. Není možná tak ani náhoda, že ve všech čtyřech filmech spolupracuje s Robertem De Nirem, kde právě tady jejich spolupráce začíná, zatímco letos, tedy o symbolických padesát let později, došla již desátého jubilea.. Avšak tady pro mě vede druhý z ústředního dua kamarádů, Harvey Keitel, kterého si právě už měl možnost vyzkoušet v již zmíněném debutu, aby se i skrze jeho osobu ukázkově přemostil k jiným typům filmu.. Přízemní podívaná, kde parta hošíků s naprosto nezaslouženými egy, řeší svoje malé problémy "velkým způsobem". Ve velkém se tvůrci soustředí daleko více na postavy, než na nosnost příběhových událostí, které zde slouží čistě jako prostředek jejich vlastních charakterových změn.. Jestli něčím, ale Špinavé ulice stojí za pozornost, kromě své coming of age tématiky, jde rozhodně o svoji řemeslnou stránku. V níž si totiž tvůrci vyhrávají a takovým neučesaným způsobem přepínají mezi různými kamerovými styly a propojováním obrazu s hudebním doprovodem, čímž podtrhává intenzitu všech scén a dociluje možné nejdrsnějších násilných scén v rámci svojí tvůrčí kariéry.. Ovšem mě třeba osobně vyloženě těšili všemožné dialogové přestřelky postav, jaké oplývají naprosto jedinečnou energií, nad kterou se tehdy mladý Tarantino musel vyloženě rozplývat.. I když nejde v žádném případě o dílo kvalitou porovnatelné s těmi režisérovými budoucími, tak jde o pestrou přehlídku nápadů a prvků, které naplno dovolili Scorseseho odzkoušet jak svůj tak divákům pohled.. A kdo může říct, že si oťuknul publikum takhle působivým způsobem.. 75%

Klajnik

8 589 bodů 28. 2. 2024

Mean Streets nejsou tak komplexním a zajímavým dílem jako o 3 roky mladší Taxi Driver, ale rozhodně nejsou k zahození. Scorsese opět tematizuje špinavost New Yorku, mafiánský život a vinu. Byl jsem zaujat postavami (což je klíčové) i jejich životními situacemi, ale bohužel mi je scénář neumožnil více poznat - Rád bych více nahlédl do toho, proč je Keitelův protagonista natolik zatížen vinou a snahou po vykoupení - jasně, je religiózní nátury, ale v tom případě měla být více prozkoumáváno to, jak k ní přišel a jak se slučuje s životem, který vede. Ta postava však není dost psychologizovaná. Stejně tak je tomu s De Nirovým lehkomyslným ignorantem. Také bych té postavě rád nakoukl pod pokličku a zjišťoval, co může vést k tomu, že člověk nabyde takový charakter. Rozhodně by to film učinilo zajímavější a tematicky komplexnější. Sice mě docela bavily jednotlivé scény, ale celek mi přijde slabší: To, k čemu to dospěje, mi přišlo docela slabé, protože dějovost filmu není dostatečně příběhově zacílená a tak to, k čemu to dospěje, uzavře něco, co nemělo pořádný směr ani intelektuální význam. To však tolik nevadí, když to i s těmito nedostatky baví - na tom má velký podíl Scorsesseho živoucí styl, který současně působí dost autenticky. Styl se zde dobře slučuje s vyprávěním. Ještě po většinu 60s působily filmy příliš staticky, takže příjemná změna.

Marator

269 bodů 24. 9. 2015

7.5

Dlouho jsem neviděl film, kde by skoro pořád hrála hudba. A to mě na celým snímku asi nejvíc zaujalo a bavilo. Jinak příběh bez nějaké zvlášť akce a pointy.

Komentáře a recenze 6

Novinky na Kinoboxu