Šepoty a výkřiky

78%

Komentáře a recenze 7

Dle počtu bodů
Pete69
Pete69
29 851 bodů
7
Bergman a jeho osobité dílo.. to je kapitola sama pro sebe. Zde servíruje chladný příběh sester, příběh života i smrti, chladných boháčů.. Krásně rozebírá povahy jednotlivých postav, ukazuje krutou smrt bez léků, které utrpení mírní. Krásně záběry na obličeje hlavních představitelů umožnují lépe vnímat každé slovo.. Zajímavé..
xxmartinxx
xxmartinxx
22 280 bodů
8
Ti, kteří si štěstí zaslouží, ho nemají. Ti, co si ho nezaslouží, ho taky nemají. Jaká anti-ironie! Po většinu stopáže jsem byl na Bergmana naštvaný, že se snaží vzbudit lítost v těch, co si ji nezaslouží, ale nakonec z toho vybruslil velmi elegantně. Jak jsem mohl pochybovat?
Sheldon
Sheldon
16 059 bodů
10
Šepoty a výkřiky jsou mistrovské dílo, které je žánrově zcela nezařaditelné. Děj by se dal shrnout jednou holou větou, ale pro Bergmana s Nykvistem byl film vždy vizuálním médiem. Tento film se odehrává především obrazy, které jsou výtvarně působivé, ale nikoliv akademicky chladné. Psychologické, takřka hororové, sekvence ani po uplynulých desetiletích od jejich vzniku neztrácejí na svém šokujícím efektu a přestože se Bergman zapřísáhl, že během natáčení zažili všichni spoustu legrace, pak divák společně s postavami prochází skutečným očistcem.
lamps
lamps
15 156 bodů
7.5
Jednoduchá myšlenka v enormně účinném a palčivém podání, jak to uměl opravdu jen Bergman. Retrospektivní forma umocňuje psychologický náčrt postav a brilantní herečky skoro nepotřebují mluvit, aby nám sdělily výchozí myšlenky nebo symbolickou hodnotu scény. Vzhledem k dopředu odhadnutelné pointě, o níž vypovídá v podstatě celý film, nelze řadit Šepoty a výkřiky na vrchol režisérovy obsáhlé tvorby, ale v neomezeném vyjadřovacím světě kinematografie si stále zaslouží své výsadní a důležité postavení..
Jana Květoňová
Jana Květoňová
7 011 bodů
7.5
Film mě určitě zaujal, především svou výtvarnou stránkou. Umírání Agnes je neskutečně reálné, až z toho divákovi není právě dobře, soudě podle sebe. Ale je zde hodně neobjasněného. Tak to má asi u artových filmů být. Režisér se soustředil jen na ten akt umírání. A na nesobeckou služebnou Annu, která je lepší než obě hrdinčiny sestry. Ale přece jenom by se daly některé věci dotáhnout (např. jak se poznala Marie s lékařem, kterého oslovuje Davide) a pak jsem si říkala, jak lékař přišel k lůžku umírající, která trpěla velkými bolestmi (o rakovině nepadlo ani slovo, ale dalo se to předpokládat), že i když šlo o konec 19. století, jistě už nějaké utišující injekce byly. On jí jen změřil puls a odešel. Trochu divný přístup od člověka, který má pomáhat.
mojmir.sedlacek
6 033 bodů
10
Ano, opět nevím, co napsat, ale prostě musím. K začátku filmu jsem přistupoval trochu ospale, což vedlo k mírnému klimbání, ale jakmile jsem se dostal trochu pod povrch, nespustil jsem z tohoto majstrštyku oči. Nebudu nijak rozebírat stylizaci do červené, kterou tady každý opěvuje, protože je mi to úplně jedno. Tohle je film o vztazích a psychice a krvavě vypadající střihy jsou cool a je to pro leckoho vizuální oživení, ale jestli si z filmu někdo odnese jenom todle, tak potěš pánbůh... Nebudu nic prozrazovat, každý si ty symboly musí rozluštit sám a k jednotlivým "medailonkům" postav, které nakonec nejsou tím, čím se zdají být (ha, až twinpeaksovská fráze), si také musíte najít cestu podle svého. Teď mě tak napadá, že poslední věta dělá z celého komentu jen bezmyšlenkovité a pseudointelektuální blábolení a působí dojmem, že vlastně vůbec nemám ponětí, o čem to tu plácám. Na to můžu říct jen jednu věc - doporučuji. Podívejte se na to a budete blábolit taky. Je totiž hodně těžké něco takového verbálně či literárně uchopit, přestože vnitřně to chápete. Však víte, co myslim. Jenom musím dodat, že tohle je moje prvotní seznámení s Bergmanem, takže jestli se jedná o slabý odvar jeho jiných děl, tak příště asi umřu... 95%.
Lomikar
Lomikar
102 bodů
8
Jakkoli je to místy až příliš scénické, pomalé a v lecčem to připomíná scénu ze Simpsonů, kdy se zoufalá Marge snaží najít na festivalu v Sundance alespoň nějaký film, který by jí nemlátil o hlavu přepísklou depresivností, stále se jedná o jedno z nejhlubších a nejtemnějších zpracování umírání, které jsem popatřil. Závěr je pak překrásná katarze v melancholii.