Tarantinův Grindhouse se mě líbil víc. Ale ani Rodriguez se nenechal zahanbit a natočil stylovou akční jízdu, která ale začíná být zábavnou až v polovině filmu (první polovina mě místy dost nudila).
Pro mě je Planet Terror daleko lepší než Tarantinův Death Proof, asi za to může hlavně fakt, že v posledních měsících mě ty všemožný zoombie filmy začaly dost bavit, no a taky oproti Death Proof (u kterého jsem se chvílema dost nudil) se tady pořád něco děje - a to tak že dost stylově. Ale šanci bych dal i Death Proof, ten je sice určen pro daleko užší publikum než Planet Terror, což je asi jeho nevýhodou a také příčinou nižšího hodnocení, ale rozhodně bych ho neodsuzoval..
Baví i po letech. A baví převelice. Film si na nic nehraje, resp. si hraje přesně na to, co slibuje. Díky tomu je krásně funkční a vše sedí, jak má. Vlastně víc hororové a víc gore než spousta aktuální produkce.
Nechutnosti navrch. Planeta Teror nabízí zombie klasiku, skupinka se snaží přežít. Ale tady jsou všichni nakažení nechutní, tím je to originální. A ono to jednou neuškodí. A další z Grindhouse vypadá drsně staře. A taky bombový nápady, holka bez nohy s kulometem místo pravačky, to nemůže to vypadat špatně.
Něco takového tady chybělo a vsadím se, že v blízké budoucnosti se podobná zkušenost nebude opakovat, už jenom proto, že zisky nebyly valné. Stamilionové rozpočty a do očí bijící snaha studií a producentů zavděčit se divákovi i za cenu kvality, hlavně když se zlaťáčky hrnou - to je dnes běžná filosofie, kterou s úchylným úšklebkem boří Robert Rodriguez a Quentin Tarantino. Planeta Teror je bombová pocta především 70. létům, kdy kopie béčkových ( a céčkových ) hororů plnily kinosály a jedním z věrných nadšenců byl právě Robert Rodriguez, což se na snímku zatraceně projevuje. S každé scény čiší upřímná radost jak režiséra, tak všech herců a všichni si náležitě užívají neopakovatelnou volnost a své nadšení předávají divákovi. Samozřejmě musí sledujícímu v krvi kolovat alespoň špetka nadsázky a pochopení pro splnění zvrhlých dětských snů, navíc samotný žánr založený na vybíjení puchýři ověnčených nakažených má své omezené pole působnosti. Film tedy rozhodně nezaujme každého, ale i přesto by měl být začleněn do kánonu každého filmového fandy. Herecké výkony jsou úmyslně směšné, záběry nechutně explicitní a akce napěchovaná šílenými nápady, prostě neskrývaná pí*ovina, která si je své ulítlosti dobře vědoma a využívá jí k maximálnímu požitku. Občasně se zachází až za hranici vkusnosti, což se projevuje na snaze navodit nostalgii pomocí starého praskajícího obrazu, který v některých sekvencích svou umělou přehnaností odvádí od děje. Obsazení nadmíru povedené, vydařený výkon Joshe Brolina ( oproti druhému Sin City ) a nezapomenutelný kulometný výlev Rose McGowan se neomrzí ani při opětovném shlédnutí. Srovnávat Tarantinovo Auto zabiják a Planetu Teror je nemožné, oba se totiž vydávají diametrálně odlišnou cestou. Tarantino nabízí komornější a realističtější podívanou, která staví na obsáhlých rozhovorech postav, které jsou poté bez mrknutí oka zavražděny. Zato Rodriguez představuje přímočarou "oddychovku" bez hranic, kde je zvrhlost režiséra prezentována bez skrupulí. 85%