Name: Solaris
Released: 1972
Duration: 165 min
Rating: 74
Cast: Natalya Bondarchuk, Donatas Banionis, Jüri Järvet, Vladislav Dvorzhetsky, Nikolai Grinko

Komentáře a recenze 6

Dle počtu bodů

Pete69

29 761 bodů 12. 5. 2021

6.5

Na sovětskou produkci opravdu jemné a intelektuální sci-fi. Na druhou stranu celkem dost prázdných pasáží a monotónní tempo. O efektechu 50 let starého filmu se nesluší mluvit a tak na mé nepříliš vysoké hodnocení opravdu vliv neměly.. Příběh astronauta-vědce a lidí kolem něj, které ovlivňuje inteligentní oceán na cizí planetě a zhmotňuje jim sny, vzpomínky, tužby i noční můry by byl opravdu velmi zajímavý, kdyby si s touto skvělou myšlenkou tvůrci prohráli ještě o trošku více.

xxmartinxx

22 280 bodů 1. 10. 2010

Ze Stalkera jsem byl daleko nadšenější. Asi je chyba, že jsem viděl jako první novou verzi, přesto je ale zajímavé, že tato je dějově bohatší a rozhodně obsáhlejší. Nemělo by to být naopak? Holt Tarkovskij remaky nesnese...

Sheldon

16 059 bodů 14. 4. 2020

8.5

Kultovní a celosvětově známé sci-fi jsem viděl už před nějakou dobou, ale tohle není film, na který by se dalo zapomenout. Příběh o zoufalém vědci, který může na oběžné dráze neznámé planety komunikovat se svou zemřelou ženou je jedním z nejlepších a neoriginálnějších filmů všech dob. Obsahuje úžasné humanistické poselství a přitom je inteligentní a vkusnou podívanou.

lamps

15 156 bodů 20. 5. 2016

7.5

Nekomerční umělecké sci-fi dílo, které sice oproti geniálnímu Stalkerovi nemá tolik co říci, ale kouká se na něj i po všech letech více než příjemně. Bohužel nemám moc rád, když jsem na celé tři hodiny vtažen do víru hutné atmosféry, nadčasového námětu a úmorného filozofování jen proto, abych závěrečnou pointu vůbec nepochopil a nemohl poskládat všechny ty krásné dílky složité skládačky do ještě působivějšího celku. Až mě jednou osvítí duch svatý, možná tenhle formálně dokonalý film docením tak, jak si jistě zaslouží.. Ale za normálního duševního stavu je to v nedohlednu.

Klajnik

8 589 bodů 13. 11. 2020

Kniha je o setkání jedné inteligence s jinou uplně jinou. Neni příliš zábavná, ač by být mohla, jelikož téma je dosti nosné. Příliš mnoho pasáží se věnuje výkladu solaristiky (vědního oboru zaměřenému na poznání planety s živým oceánem), přičemž nikdo vlastně nic jistě neví a celé bádání je ve slepé uličce. Kniha tedy obsahuje příliš balastu. Schopný tvůrce by si z předlohy jistě dokázal vzít to důležité, rozvinou určité motivy podle vlastní libosti a natočit vesměs působivý film. Tarkovskij to dle mého nedokázal. Na špetka lidí zde, co film viděla kvůli poznání kánonu a touhy hlubšího proniknutí to tajů kinematografie, o něm mluví jako o hypnotickém. Dle mého je spíše nudný, táhlý a samotné obrazy, jenž jsou mi předkládány jsou vizuálně podmětné jen zřídka. Většinou sledujeme afekty nepěkných lidí uvnitř kovového a nevzhledného komplexu vesmírné stanice. Hypnoticly to tedy opravdu může působit jen na hrstku lidí, jimž nedokonalost nezabrání v tom, aby se nechali vmanipulovat do nějakého rozpoložení. Mě osobně takový film nechá naprosto chladným. Spíše mě svou nedokonalostí obtěžuje. Nevadilo mi, že film není o solaristice ani vesmíru. Tatkovskij asi cítil, že chce látku zpracovat, protože ho fascinovala romance v níž obsažená a věřil, že po vztahu se svou první ženou je tohle téma, ke kterému se dokáže vyjádřit a které dokáže jakožto tvůrce rozvinout. Film se klidně mohl věnovat jen lidskému vztahu a povaze, protože v příběhu živý oceán zhmotní už dávno mrtvou ženu protagonisty. Zhmotní ji jen z jeho vzpomínek (podle všeho to má co dělat s vinou) a tedy zhmotní “člověka” neúplného, což trápí jak ji, tak protagonistu. Zní mi to dost zajímavě, ale problém je ve zpracování. Film totiž není dost obsahově nabitý. Jelikož na mě atmosféra nedejchla skrz dlouhé záběry, tak jsem nemohl být uspokojen tou zbylou špetkou dialogů, jenž film občas utrousí. Pokud bych chtěl řešit vztah dvou lidí a povahu nebo emoční rozpoložení jednoho z nich, tak bych se ve scénáři vyřádil mnohem víc. Samotné postavy nejsou kdovíjak zajímavé. Spíše se mi protivý jejich způsob myšlení pokud je lze vůbec chápat jako koherentní v příběhu a ne jen jako neuvěřitelné figurky skrz které tvůrce pronáší své teze. (Avšak jsou tu i konverzace, kdy se jedna postava ptá na něco zcestného a druhá po chvíli ignorace vyřkne nijak nenavazující žblepst, které dialog jenom uzemní.) V těch několika málo případech, kdy už spolu postavy plnohodnotně vedou řeč, to působí spíš jen jako snaha Tatkovskijho výjadřit určitá svá stanoviska nebo názory - a to přímo. Scénáři chyběla věrohodnost, lehkost a přirozenost. Nepůsobilo to dobře. Když protagonista vykonstruovaně dojde k myšlence, že lásku nejde vysvětlit, protože láska není pojem. “Vzpomeň si na Tolstého. Na jeho muka z nemožnosti milovat celé lidstvo jako takové.” Milovat lze jen to, co můžeme ztratit. Proto - “Až do dnešního dne byly lidstvo a Země nepřístupné lásce. Možná jsme tu právě proto, abychom poprvé začali vnímat lidi jako důvod pro lásku.” Za těmito dialogy je silně cítit Tarkovskijho pnutí se k víře, což je mi protivné. Podle mě ten člověk byl docela kokot. Asi bych mu jednu střelil, za tu jeho pomatenost. Vždyť i Tolstoj byl pěkná mrdka. Odbočil jsem, ale snad jsem si tu nastínil, že nemluví postavy, ale Tarkovskij. Dojem, že se soudržnost děje vytrácí (pokud tam vůbec nějaká kdy byla), postupně sílí s tím, jak nad tím člověk přemýšlí. Chápu, pokud se mu do toho přemýšlení ale moc nechce, protože takhle vyhoněná, vyumělkovaná, nudná a protivná autorská břečka nevzbuzuje toliko touhu se do ni ponořit jako spíš touhu odvrátit od ni zrak a jít se věnovat něčemu uspokojivějšímu.

brbla666

1 534 bodů 1. 10. 2012

9.5

Mimořádně neobvyklý sci-fi film,surealistický zážitek.

Solaris

Solyaris

Komentáře a recenze 6

Novinky na Kinoboxu