Problém s Kurosawou je, že vidět od něj jeden film je jako vidět všechny. Jakékoliv dva-tři první kousky jsou špičkové, ale pak to jde kvůli své monotónnosti dolů.
Celý film se bohužel rozjede až zhruba v poslední půlhodině, konkrétně během šmoulení kolem domu s kaméliovým sadem. BTW, komu chybí v černobílých samurajských filmech krev, v závěrečném duelu si ji vychutná v množství, za které by se nestyděl ani Tarantino.
Obsahově sice slabší, ale zato královsky zábavná a přímočará příručka pro začínající samuraje, kde Mifune dovádí charakter své legendární postavy k naprosté dokonalosti a zvládá bavit tentokrát ještě lépe než samotný Kurosawa, který nám předkládá příběh přeci jen až moc zploštělý a takřka divadelní, orientujíc se vždy jen na velmi malý vyprávěcí prostor. Přesto ale velká paráda a pro příznivce obou filmových hvězd naprostá povinnost...
