C'est pas tout à fait la vie dont j'avais rêvé

Nový film Michela Piccoliho je hořkou groteskou o partnerských vztazích a o stáří, které nic nemění na frustraci ze života. Téměř němý film, který se vyjadřuje výmluvnými gesty a obrazy, popisuje život typického staršího manželského páru. Ten se odehrává v neměnném rytmu podle pravidelných rituálů. Manžel odchází ve stejný čas hrát karty do klubu nebo za milenkou, která bydlí ve stejně aranžovaném bytě jako jeho žena, a posluhuje jí dokonce stejná hospodyně. I když se s ní oddává veselým hrátkám, nakonec se jejich společná náplň času tolik neliší od té manželské. Jedinou manželovou spontánní radostí se zdá být sobotní vycházka s vnukem do parku, kde se dětské představení loutkového divadla nápadně podobá jeho skutečnému životu. (FebioFest 2006)