Články o Podraz

Snad celý svět oplakává Roberta Redforda, jehož smrt v 89 letech nám dala pocítit, jak odchází skutečné hvězdy. Slavný herec, ale také oscarový režisér, aktivista a hlavní tvář mekky nezávislého filmu, letos čtyřicetiletého festivalu Sundance, měl charisma na rozdávání. Jeho osobní odkaz, jemuž se přes sociální sítě či v rozhovorech klaní dávní kolegové i velcí současníci, bude vždy výsostnější. Hodí se ale připomenout také Redfordovy filmové či televizní role, v nichž si ho zamilovalo několik generací žen a miliony mužů si přály, aby mohly být stejně cool kovbojem, lupičem, baseballistou či novinářem jako on.

I největší legendy nás jednou opustí a málokdo ve filmovém průmyslu si upředl absolutní nedotknutelnost svého odkazu výsostněji než Robert Redford. Charakterní krasavec, oscarový režisér, zakladatel významného festivalu Sundance i osudový parťák Paula Newmana z filmů Podraz a Butch Cassidy a Sundance Kid zemřel ve své domácnosti v Utahu ve věku 89 let.

Který herec či herečka má nejsilnější hollywoodskou filmografii? Tuhle často subjektivní otázku s určitostí nezodpovíme. Můžeme si ale společně projít ty kariérní úseky celkem 14 osobností stříbrného plátna, které kritický i divácký konsenzus pasuje na jedinečné a neomylné. U slavných tváří se ostatně zapomíná, že jejich prestiž není automatická a trvanlivá. Občas stačí jeden propadák a vaše renomé se pořádně otřese. Komu se slabší chvilka vyhýbala nejdéle a kolik oceňovaných filmů v řadě tyto šňůry čítají? Řazeno abecedně dle příjmení.

Obdivovaný herec Paul Newman byl pozoruhodným a jedinečným mužem pevných zásad, neřestí i hlubokých paradoxů. Syn, který v zámožné puntičkářské rodině nepoznal lásku; armádní branec, jenž se šťastnou shodou okolností vyhnul povolání na později rozprášenou letadlovou loď. Člověk se srdcem na dlani, který pravdu o svém nitru utápěl na dně pivních sudů, jež pro něj snad byly ještě toužebnějšími objekty než zástupy žen, které mu soustavně padaly k nohám. Filmový Hud, Frajer Luke či Butch Cassidy ale strávil většinu života s druhou manželkou a hereckou kolegyní Joanne Woodward, Hollywood a slávu nesnášel a ze svých životních slabostí dokázal na jevišti i před kamerami vydolovat živočišné charisma, jemuž se v té době vyrovnali leda Marlon Brando a James Dean – jehož kariéru po fatálním incidentu částečně zdědil.

České televize už finišují svou klasickou televizní sezónu a pomalu vytahují svůj tradiční vánoční program. Čekají vás ovšem nejen první vánoční filmy, ale také záplava komiksovek či filmových klasik.

Klasický western byl ve druhé půlce šedesátých let takovým tím zaprášeným žánrem, v němž John Wayne hrdě konfrontoval darebáky indiánského i rasisticky neutrálnějšího původu. Roku 1969, kdy měl ke konci září v USA premiéru snímek Butch Cassidy a Sundance Kid, už kovboje Divokého západu filmaři přetvarovali na méně jednoznačné antihrdiny v dílech Sergia Leoneho (Tenkrát na západě) či Sama Peckinpaha (Divoká banda). První spolupráce Paula Newmana s Robertem Redfordem, která alternovala hrubě zmapovanou historii ve prospěch univerzálnější přístupnosti konktrakulturnímu publiku a k frkání konzervativců, představila nový a dodnes populární typ šviháckých tahounů s citem pro situační komedii, kteří svobody nechtějí docílit jen pod zkrvavenou americkou zástavou.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Podvodníci a šejdíři (známí v zámoří pod termínem „con artist“) představují ideální filmové či seriálové antihrdiny. V ideálním a mnohem uvědomělejším světě, než je ten náš, bychom si raději vychutnali příběhy jejich obětí, soucítili s nimi a proradné padouchy nekompromisně odsoudili. Spoustu diváků a divaček však fascinují spíše různé podoby zla. Postavy podfukářů navíc obvykle působí charismaticky, jinak by jen těžko dovedly vytvořit dojem síly a moci, který jim následně umožní zneužít systém či jeho slabé články.

William Friedkin byl osobnost v pravém slova smyslu. Sice měl pověst sukničkáře a sebestředného umělce, jenž na začátku divokých 70. let stanul na hollywoodském piedestalu a uměl si to vychutnávat, avšak jeho přínos a nekonečně upřímný názor na kinematografii utvářely a budou utvářet příští generace tvůrců. A to nejen díky Vymítači ďábla, jímž Friedkin, jenž zemřel ve věku 87 let, pomohl zažehnout éru moderních a extrémně výdělečných blockbusterů.

Nejen my, ale i naše maminky a babičky mají své herecké idoly, o kterých se rády vyjadřují v tom smyslu, že by stáli za hřích. Pojďme si několik z nich připomenout a posoudit, zda bychom si mezi nimi také vybrali.