martin-mickey-stusak
28 393 bodů •
7
S poctivostí se skutečně dá nejdál dojít, jen je ta cesta trnitá a plná postupně přikládaných překážet. Své o tom ví poctiví lidé i v dnešní době, když upozorní na nějakou levárnu a krádeže. “Víš co seš?” “Vím. Hajzl a udavač.” Do příběhu s Ondřejem Havelkou, typicky prezentující poněkud naivního člověka, bylo do takové tématiky zamícháno takřka vše podstatné, v rámci upozornění na danou závažnou problematiku. samozřejmě s moralizačním přesahem. Vše začíná v podnikovém prostředí, aby se to nakonec překulilo do výrobní sféry plného švindlů a podvodů i za cenu úplatku k dosažení svého vysněného cíle, v tomto případě lepšího bydlení. Ing. Severa chce postavit sídliště, ale systém mu to zamítá, zatímco jinde své vysněné bydliště staví za úplatek. A jak se později ukáže, vše je tak propojené, že i zde platí, že všechno souvisí se vším. V pořádku? V socialismu se tomu říkávalo rozkrádání socialistického majetku a melouchaření ve stavebnictví. A jak se tomu říká dnes? No nic. Příběh svou tématikou zabředl až do detektivního žánru, avšak v plné jednoduchosti a přímočarosti. Takže žádná dramatizace a nějaké napětí už teprve ne. Poukazuje se v jednoduché míře na lidské vztahy a vznikající drby v podniku, dívání se přes prsty na poctivost už od pohledu naivního člověka, který má takový charakter i v soukromém životě a na typické lumpárny, jak se dnes říká, v lobbingu. Z kulturního hlediska stojí také za zmínku prezentace jedné jediné písničky za celý film, avšak v několika výrazně odlišných verzích. Snímek tedy zcela obyčejný, i přes svůj hluboký moralizační aspekt spíše v zábavné atmosféře. Tématem sice z dob socialismu, ale co budeme povídat, poplatného i na dnešní dobu. Jen se tomu říká jinak, než kdysi. Jak říká Bronislav Poloczek v roli vyšetřovatele případu poručíka Škody svému nadřízenému: “Takže vy si myslíte, že se s tím nedá nic dělat, jo? Ale to přece není možný, krucinál. Přece se nebudeme jako blbci koukat na to, jak nám lidi obcházej zákony, dělaj daňový podvody a přitom se nám smějou do očí.”
