Emshwillerová označuje dílo Family Focus za "rodinný autoportrét, stylizovanou autobiografii", která má podobu intimní koláže domácích filmů, černobílých videokazet a fotografií, které byly kolorovány, syntetizovány nebo jinak vizuálně transformovány umělcem pomocí elektronických prostředků. Divák je svědkem spontánních aktivit a rozhovorů z běžného rodinného života, které doprovází ironický, často poetický komentář Carol Emshwillerové. V jedné sekvenci domácích filmů je vidět, jak děti "rostou" v průběhu dvaceti let. Emshwillerová používá videokameru jako jakési psychologické zrcadlo a integruje intimitu, reflexivitu a realismus videa s jeho "neskutečnými" technologickými manipulacemi a vytváří to, co umělkyně popisuje jako "dokumentární/video uměleckou transformaci sebeodhalujících obrazů".
Family Focus