Dokumentární drama popisující výbuch atomové bomby shozené Sovětským svazem na malé městečko v jižní Británii vyděsilo vedení televizní stanice BBC natolik, že ho odmítla vysílat. Film mohla britská veřejnost zhlédnout v televizi až v roce 1985. V roce 1967 byl uváděn pouze krátce v kinech. I tak však stačil získat cenu Akademie za nejlepší dokumentární počin roku. Základním znakem Watkinsonova polodokumentárního, autentického stylu se staly záběry napodobující formu černobílých týdeníků. Hra na válku je ukázkovým příkladem autorových schopností vytvořit komplexní, působivé dílo, jež se nijak nevyhýbá konfrontaci. Sám Watkins říká: „V tomto filmu jsem se zajímal o rozpor mezi skutečností a pseudorealitou, kterou vytvářejí média. Ptám se: Kde je pravda? V tvrzeních figurek, které se odvolávají na oficiálně podporované názory, nebo v uměle inscenovaných a fiktivních scénách, jež ilustrují následky jejich projevů a činů, jež tvoří druhou rovinu mého filmu? Právě kvůli možnosti srovnání jsem propojil natočený filmový materiál s ukázkami skutečných rozhovorů. Když jsem přemýšlel o vhodné formě, bylo mým cílem využít co nejlépe film, aby pomohl odhalit a prolomit mlčení médií o problémech nukleárního zbrojení."
The War Game After the Bomb
Krigsspel
La bombe
Sotaleikki
