Vostochnaya elegiya

Surreálná cesta ztracené duše, která bloudí nekonečnou tmou a časovou krajinou malebné a odlehlé rybářské vesnice z feudální éry. Vedena řadou slabě osvětlených místností, putující duše naráží na starobylé duše, které na sebe berou fyzickou podobu a vyprávějí své osobní příběhy o každodenní existenci, ztrátě a tragédii v rolnické komunitě. Duch, zaujatý svou první návštěvou u podivně roztržité staré ženy, se vrací do jejího domu, aby jí položil zásadní otázku: „Co je štěstí?“ – existenciální dotaz, na který je nevinně odpovězen s vrozenou pokorou a přijatou nevědomostí.