Marudororu no uta

Film "ke čtení" plný blouznivých obrazů a textu, Les chants de Maldoror, čerpá svůj název a inspiraci z proto-surrealistického poetického románu Hraběte de Lautréamonta z roku 1869, který například popisuje krásu jako náhodné setkání šicího stroje a deštníku na operačním stole. V šesti zpěvech románu se mladý misantrop oddává zvrhlým a destruktivním činům. Nečekaná setkání jsou na denním pořádku, želvy a ptáci se připojují k Terayamovu pravidelnému obsazení šneků a psů a bloudí po knihách a obnažených trupech. Horečnaté zpracování videa posterizuje, obrací a překrývá obrazy, které jsou dále kolorovány zvukem – posouvá tak hranice jeho literární adaptace. Terayama napsal, že jediný náhrobek, který si přeje, jsou jeho slova, ale jak Les chants de Maldoror ukazuje, slova se nemusí omezovat jen na vytesané památníky nebo vázané kopie.