Nebezpečná rychlost

Ve světě, kde se lidem občas rozšklebí hlava a jejich největší zbraní přestává být mozek, o nějž je připraví parazitující mimozemská entita, zaujímají soucit a emoce obecně trochu složitější postavení. Na Netflixu premiérově uvedená jihokorejská minisérie Gisaengsu: Deo Geurei (Parasyte: The Grey) od režiséra a scenáristy kultovního zombie filmu Vlak do Pusanu (Busanhaeng) transformuje přímočarou sci-fi premisu z Invaze lupičů těl (Invasion of the Body Snatchers) do pestré palety nálad a motivů, jejichž částečná roztěkanost nikdy zcela nenaruší přehlednost, zběsilé tempo i překvapivé využívání hollywoodských tradic.

Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.

Třicetiletý nostalgický cyklus už vzal naplno do spárů devadesátá léta, takže je načase vytahovat díla popkultury, na něž se lidé doposud dívali často skrz prsty, a začít na ně hledět skrz růžové brýle. Můžeme to přijmout buď cynicky, nebo se upřímně pobavit a s lehkou hlavou docenit fláky, na než jsme dřív nadávali. Třeba Twister.

Je po Vánocích, všichni budeme následující dny ještě dojídat řízky, kapra a bramborový salát. A to by bylo, abychom si něco nového neřekli o největší vánoční akční klasice, v níž mají teroristé menší nohy než sestra hlavního hrdiny (která se mimochodem navzdory zmínce v sérii nikdy neobjevila).

O Jossovi Whedonovi jsme v posledních letech mnoho neslyšeli. V roce 2020 si na něj totiž začali stěžovat herci a herečky, s nimiž spolupracoval na přetáčkách komiksové Ligy spravedlnosti (2017). Následně se ozvaly i další hlasy z Whedonovy minulosti, které spolupráci s ním popisovaly jako toxickou, neprofesionální, překypující urážkami, výhrůžkami a obecně vytvářením nepřátelské atmosféry. Dlouhotrvající mediální přestřelka s hereckými hvězdami Whedonově kariéře rozhodně neprospěla, a tak v posledních letech o příliš zajímavou práci nezavadil.

Název Jízda smrti je jako z nejhoršího béčka z 90. let na videokazetách. Ještě by na plakátu měl být vidět větší výbuch nebo třeba dva výbuchy. On tedy ani původní název Retribution není nic moc. Znamená zaslouženou odplatu. Ve skutečnosti tento film znamená hlavně zaslouženou výplatu pro Liama Neesona. Praotce všech akčních otců na filmových plátnech.

Máloco je tak fotogenické jako pořádná exploze. Ví to Michael Bay, Robert Rodriguez a nakonec i sofistikovaný autor Christopher Nolan. Jeho Oppenheimer je jednomu nechvalnému výbuchu zcela odevzdaný. Historie filmových explozí je bohatá na velikost, metodu i kontext ohnivých bouří. Pojďme si některé z nich připomenout.

Jízda vlakem či metrem je pro většinu z nás rutinní záležitostí, která má na delší vzdálenosti uspávací účinek. V kinematografii však jde o jeden z esenciálních akčních motivů už od roku 1903, kdy Edwin S. Porter natočil průlomový desetiminutový kraťas Velká železniční loupež. Jeden z prvních snímků, který využíval složité narativní a stylistické techniky, vyšlapal cestu specifickému subžánru, jehož obliba se jeví nevyčerpatelně. Obzvlášť s přihlédnutím k nedávným premiérám pátého Indiana Jonese a sedmé Mission: Impossible, v nichž hrají vlakové akční sekvence zásadní úlohu.

Co ještě napsat k etalonu akčního žánru, který se stal (nejen vánoční) televizní klasikou? Smrtonosná past se v amerických kinech objevila 15. července 1988, letos si tedy připomínáme už její 35. výročí. Přestože mnoha jiným akčním sériím či postavám už dávno ujel vlak, odkaz Johna McClanea je stále živý. Čemu za to vděčí?

Namísto málomluvného drsňáka Jacka Travena (Keanu Reeves v jedné z jeho nejlepších rolí) se mohl ve výbušném autobusu po Los Angeles prohánět ukecaný Axel Foley (Eddie Murphy). Nebezpečná rychlost patří mezi nejlepší akčňáky devadesátek. Fantasticky hodnocený snímek utržil celosvětově v kinech 350 milionů dolarů a z Reevese i Sandry Bullock udělal nejžádanější hvězdy své doby. Kdyby se však historie psala jinak, nic z toho být nemuselo. Do studia Paramount totiž původně scénář dorazil s tím, že by mohlo jít o další pokračování Policajta v Beverly Hills.