Wall Street 2: Peníze nikdy nespí (2010)

Společně se Snowdenem určitě nejlepší a hlavně nejosobitější režijní počin Olivera Stonea v tomhle století. Ta Director-power z toho vyloženě odkapává a jenom sledovat vzletné kamerové pohyby mezi mrakodrapy Manhattanu je zkrátka zážitek, nemluvě o hereckých výkonech Douglase, Langelly či Joshe Brolina, kteří svým postavám vdechují ještě více než jen život (a abych nekřivdil, tak LaBeouf také vůbec nic nekazí). Měl jsem ale docela problém s tím, kam příběh celou dobu klikatě směřuje a kam (a hlavně jakým stylem) nakonec vyústí. Je celkem jasné, proč se rozhodlo vzkřísit finanční bestii Gordona Gekka zrovna rok po ekonomickém kolapsu, který položil mnoho firem a otřásl se samotnou měnou - Stone mohl zase vesele nastavit zrcadlo celému finančnímu a burzovnímu systému a skrze nevypočitatelného parchanta vystavit komplexní metaforu velké bubliny, která může kdykoli splasknout, ať už hrajete nefér či ještě více nefér. To je ok, i když ty létající bubliny si mohl tak zkušený režisér odpustit. Do toho ale sledujeme na povrchu dost tuctovou rodinnou linii a reminiscenci příběhu původního filmu v nové době (a s jednou poučenou postavou), přičemž Stone právě mnohem méně zajímavé rodinné motivy nakonec strčí do popředí a ve finále dospějeme k zakončení, v němž jeden chamtivec dostane přes prsty, ale ostatní stále žijí vesele v bublině a divák postává trochu v rozpacích opodál. Ta myšlenka je hezká, ale drolí se to mezi prsty a lehce vítězí dojem překombinovanosti - na rozdíl od jedničky, která si hrála jen na to, co hráli dva vychytralí chlapáci mezi sebou.

Gordon Gekko je zpátky a s ním Stone ve vrcholné formě. Konečně z něho zase čiší osobnost, která se nebojí tnout do živého a patřičně se v krvácejících ranách nimrat. Pravda, to rodinné blbnutí tu moc nefunguje a především slzopudný konec je jasným důkazem, že jedinečná nekompromisnost osmdesátkových dramat je nenávratně pryč. Jinak ale vládne spokojenost. Filmařsky i dějově jde o silného koně letošního roku, který stojí pevně na vlastních nohách. Že je čistě náhodou pokračováním klasiky je více méně vedlejší...

Tak musím říct, že tenhle film se mi líbil. Relativně navazuje na úroveň, kterou ve mě vyvolalo Wall Street. Vše doplňuje nádherná, jako pro něj stvořená, role v obsazení Michaela Douglase.

Vcelku povedený film, ale první se zajímavým koncem, přesto nenavázal v očekávané hodně vysoké kvalitě na první díl.

Musím přiznat, že stále mám zafixovaného Olivera Stonea jako nekompromisního autora, co prostě v Hollywoodu zlobí. To ale bohužel skončilo někdy v roce 1999 a už World Trade Center ukázal, že ze Stonea je spíš strouhanka, ze které si Hollywood může obalit svoje řízečky, než tvrdým rohlíkem, co kazí uhlazená studiová menu. Když porovnám, jak využil fakta ve svém opusu J.F.K. do svébytného příběhu a jak využil fakta o počátku světové finanční krize v tomto filmu, pak mám pocit, že pan režisér už toho kokainu našňupal víc, než je pro umělce jeho potenciálu zdrávo. Ale abych nebyl nespravedlivý. Gordon Gekko je skvělý. A obsazení Shii LaBeoufa do role Jacoba bylo tahem, který si zaslouží poklonu. (btw. co byl ten strašně amatérský závod na motorkách? to bych čekal v nějakém českém filmu z 80.let)

Jednoduse receno, nebavilo me to. On me buhvijak nebavil ani prvni dil, ale ten byl proste spickovej. Mimochodem, znalost prvniho dilu neni nijak zvlast nezbytna, nicmene je fajn vedet, kdo ze to je ten Gekko a znat aspon trochu, co se stalo, protoze tu je na to par narazek a jedno spickovy cameo. No a pribeh tohohle dilu je aspon pro cloveka, kterej se nehrabe v akciich o nicem, hromada radoby chytrejch kecu, ktery spis nudi. Stone rozjizdi dve linie, tu financni, ktera uz ale bohuzel neni tak zajimava jako v prvnim dile, sice tu furt jde o podvody, ale proste je to podany takovym stylem, ze vam to je ukradeny a navic jsem u spousty veci ani netusil, co ze to vlastne resi. Druha linie je takova romanticka, vztah hlavniho hrdny se svoji pritelkyni a usmirovani se s otcem, coz je samozrejme Gekko.