Recenze filmu Rumový deník

Režisér Bruce Robinson příliš nevěděl, jak s látkou naložit, z přebíhání mezi žánry mu zbyl jakýsi retrozáznam, ale novinář v sále plesá.

Je prostě pořádná škoda, že navzdory rozvětvenému příběhu to nakonec vypadá, jako by tam žádný nebyl. Ztratil se v těch hektolitrech rumu a ve zmateném scénáři.

Čo do zábavnosti, niet filmu čo vyčítať. No načrtáva aj iné a o mnoho menej opozerané roviny, ktoré už, bohužiaľ, zostávajú tak trochu v pozadí.

Depp tu vytvořil sympaticky rozpolceného hrdinu, který koketuje s ďáblem, ale nakonec se mu postaví a vyhlásí věčnou válku. Za pozornost stojí i tragická postava neustále opilého nacisty Moburga (Giovanni Ribisi), který kvůli závislosti ztrácí kontakt s realitou.

Rumový denník ani zďaleka nesplnil moje očakávania a predpoklady. Na druhej strane sa znovu potvrdilo pravidlo, že upútavky k filmom sú značne skresľujúce, čo platilo špeciálne v tomto prípade.

Pokud jste nečetli knižní předlohu, vůbec ničemu to nevadí. Obavy, že se bude líbit jen těm, kteří s ní měli co do činění, se ukázaly býti naprosto neoprávněné.

Film je teda disfunkčnou kolážou rôznych dejových línií. Mierne satisfakcie sú badať len v historickom vyobrazení Portorika a krásnoočke Amber Heard. Ale čo z toho, keď tu chýba vytýčený cieľ a hlavne lepšia dramatická výstavba?

Kdo ovšem válí, jsou sympatický Michael Rispoli, cynický Richard Jenkins a hlavně Giovanni Ribisi jako vygumovaná troska se syfilidem a poslouchající Führerovy projevy. Ti tři si každou scénu kradou pro sebe a Deppa upozadí, jako by byl tapeta na stěně.