Suburbicon: Temné předměstí (2017)

Americká padesátá léta a příběh o vraždě, chaosu a rasismu. George Clooney opět na režisérské stoličce a opět se svým osobitým stylem vyprávění. Už to vypadá, že se dal po stopách Clinta Eastwooda. Stejně jako on má svoji uměleckou vizi, kterou po filmové stránce názorně upřednostňuje. Scény mají krásnou kompozici a styl, takže co se tohoto týče, je na co se dívat. Julianne Moore ve své roli nepřekvapí, avšak Matt Damon po svých předešlých několika akčních filmových kouscích ano. Alespoň si dal zase pro změnu charakterově něco jiného. Téma rasismu je reálně stále neutuchající a tak není divu, že se i filmoví tvůrci k něčemu takovému neustále vrací. Jenomže co už mohlo být řečeno, již řečeno několikanásobně bylo a tak pro tento snímek platí, že divákům v žádném případě nic nového nepřináší. Jako takový i přesto má ve svém smyslu své sympatie a svůj varovný moralizační aspekt. Ale to je asi tak vše. Téma chamtivosti a rasismu v čistém a útulném světě, jak je prezentován, celkově zanechává podivnou špatnou příchuť. Jsou tu vyobrazené věci násilné, krutě nelidské, krvavé a neskrývaně nespravedlivé, ale tak nějak bez daného aspektu. Dané věci se prostě dějí, jakoby to byla samozřejmost, a to je na celé záležitosti všechno. Atmosféra sice je šokující, ale napětí krapet drhne a dané přesvědčení už nefunguje vůbec. Příběh má dvě dějové linky a po divácké stránce tak vzniká určitá nerozhodnost, která je vlastně v popředí zájmu. Ani jedna však neodpovídá na vznikající otázky. A tak i přes určité scenáristické nesrovnalosti se jeví snímek zajímavě, skromně a s přesvědčením.