Navíc se zde po dlouhé době projevuje syndrom „klepání nohou do rytmu“, jenž jsem měl naposledy u Hairspraye. A i díky tomu utečou ty dvě hodiny v setmělém sále rychleji, než si představíte při pohledu na plakáty, značící podobně cukrkandlovou nudu, jakou byl Muzikál ze střední. Tam byste ale na zpocené holky v tréninkových úborech skutečně nenarazili.
Ovšem největším zklamáním je závěrečné vystoupení. Právě kvůli grandióznímu finále stojí za to většinu současných teenagerovských hudebních snímků přetrpět. Ale film nabídne natěšenému divákovi pouze slabý odvar, který je krátký a navíc působí zbytečně a odbytě.
Nemůžu říct, že by Fame – cesta ke slávě byl vysloveně špatný film, jen prostě tápe mezi tím, o co mu jde především. Pokouší se mít výraznou dramatickou rovinu, ale tu dokáže jen nastartovat, ale ne pořádně rozpracovat. Umělecká složka je na tom lépe, i když tanečních a hudebních momentů mohlo být o trošku více.
Ale aj tak mám po jeho zhliadnutí pocit, že to bola iba tínedžerská jednohubka. Lepšia ako už riadne trápne Dokáž to!, zhruba na úrovni prvého Let’s Dance. Slabá chvála a smutný pohľad za originálom, no súčasné publikum si tanečné časti dobre užije a tie medzi nimi, ako-tak prežije. Kedysi to bolo naopak...
Kevin Tacharoen nás presvedčil, že s tanečnými scénami, v ktorých sa nehovorí, mu to ide naozaj dobre. Zvyšok sa, takpovediac, mierne ťahá a jeho nezáživnosť je prisilnou kávou. Prznitelia filmu sú so sebou ale spokojní. Peniažky sa im len tak hrnú, tak načo sa zaoberať dejovou kvalitou filmu?
Režijně rutinní, herecky průměrné, scenáristicky mizerné. Radím vám raději vyhledat originál nebo stejnojmennou a údajně velmi zdařilou divadelní adaptaci, za nejnovější filmové ztvárnění ale vstupné neutrácejte.
Díky tomu všemu je hrozně ubíjející vydržet všechny ty dlouhé a veskrze falešné dialogy (film má přes 100 minut) a těšit se, až konečně bude aspoň nějaké to taneční číslo nebo song. Bohužel, písničky byly (aspon pro mě) zcela zapomenutelné, neřku-li otravné. Ale jak říkám, to je subjektivní a filmaři asi mají dobře spočítáno, že tohle dnešní divák chce slyšet...
Při sledování tohoto výtvoru vás bude napadat otázka, proč se dívat na film, který je sice zabalený v moderním, na první pohled hezkém, novém hávu, když se mohu podívat na původní film, který je o třídu lepší a ani po třiceti letech neztratil nic ze svého kouzla.
