Byť by se dalo z názvu vydedukovat že půjde o milostný příběh, není tomu tak. Snímek se řadí mezi moralizující filmové produkty odehrávající se v ideologicky populárním výrobním procesu. Dějově máme na jedné straně papírenský průmysl, kde se snaží mladý ing. Jakub Horec o vybudování své kariéry a to za každou cenu. Na straně druhé je mladá učitelka Petra Jánská, která se zase snaží pro své žáky udělat naprosto vše. A to jak ve věci vzdělání, tak i jejich života. Jakub a Petra spolu žijí, do svého nové působiště se společně přestěhují, jejich starosti se vzájemně proplétají a v podstatě škodí jeden druhému. Oba při své snaze něco udělat narážejí jen na pokrytectví svých kolegů a zášti. Mezi lidmi vládne faleš, lži a hlavně snaha si nicneděláním nepoškodit kariéru vlastní. Civilní psychologický příběh si Václav Matějka napsal a natočil sám a velice dobře podchytil šeď doby, jakou si dnes málokdo umí jen představit. O něco se snažit byla, je a vždy bude zásluhou každého jednotlivce, ale když se střetne kariérismus, zájmy jednotlivců a tvrdý realismus socialistické etiky, veškerá snaha dostává značné trhliny, které poškodí nejen pracovní sounáležitosti. Děj příběhu má dvě roviny, které jsou přes svoji vážnost odlehčeny záběry masopustních her, ve kterém mají určité masky svou symboliku, čímž příběh dostává i jistou poetiku. Snímek je hodně na přemýšlení a to obzvlášť v dnešní době. Po divácké stránce je tak vhodný snad už jen pro filmové fajnšmekry.
Komunistická agitka nevalné úrovně. Skvělé herecké obsazení, které přišlo naprosto vniveč; stačí si vzpomenout, co stejní protagonisté dokázali v Páralových adaptacích (Ivan Vyskočil - Mladý muž a bílá velryba, Zlata Adamovská - Milenci a vrazi). Tady jsou jen hereckým stínem sebe samých, a není se co divit, pod takovým režijním vedením a s takovým scénářem. Škoda času.
