Lovcova noc

V padesátých letech Hollywood vyprodukoval spoustu napínavých příběhů spadajících pod žánr noir, přičemž Lovcova noc (The Night of the Hunter) z roku 1955 patří mezi ty nejoriginálnější. Jediný režijní zářez proslulého herce Charlese Laughtona (Svědek pro obžalobu) sleduje sériového vraha Powella (Robert Mitchum) na stopě balíku peněz, který jeho spoluvězeň ukryl do panenky své dcery. Moderní verzi vynikající adaptace stejnojmenné knihy Davise Grubba chystá režisér Scott Derrickson s dvorním scenáristou C. Robertem Cargillem, kteří stojí za horory Sinister a Černý telefon (The Black Phone).

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.

Žánr true crime, jehož podstatou je rekonstrukce kriminálního činu, v posledních letech válcuje žebříčky sledovanosti. Příběhy o policejní korupci, šokujících vraždách a nevysvětlených záhadách budou vždy přitažlivé. A diváci a divačky v nich rádi zapojují vlastní detektivní představivost při hledání stop.

Vlivný britský magazín Sight & Sound na začátku prosince zveřejnil výsledky své věhlasné ankety, kterou pořádá každých deset let. I díky této periodicitě, již se daří držet už od roku 1952, působí výběr nejlepších filmů všech dob seriózně a důležitě, což kdysi zmínil i slavný kritik Roger Ebert, podle něhož je tato anketa tou jedinou důležitou.

Někdo musí postupovat takzvaně od nuly a slávu si tvrdě vydobýt, jiným spadne do klína hned po narození. Pokud vás v nedávno zveřejněné čtvrté sérii Stranger Things zaujala herečka ztvárňující populární roztleskávačku Chrissy, pak vězte, že jde o pokračovatelku slavného hereckého klanu, který se větví z otcovy i matčiny strany.

U většiny slavných a významných děl kinematografie se nějak automaticky očekává, že pochází z dílny neméně slavných filmařů. Ale není to vždy pravda. V kinematografii nalezneme také řadu režisérů, kteří mají na svědomí nějaký velký hit, za nějž si připsali přetrvávající oblibu a uznání, ale jejich jména v rámci režisérské branže přesto příliš skloňována nejsou - onen hit je totiž ojedinělým kariérním úkazem.