Film noir o zradě, hříchu, nevinnosti, a zejména odvěkém souboji dobra se zlem. Jeden z nejúchvatnějších padouchů filmového historie, ďábelský Harry Powell, se snaží vetřít do rodiny svého bývalého spoluvězně. Jeho děti by totiž měly vědět, kde je ukrytý lup. Když před tímto zákeřným a nemilosrdným reverendem děti prchnou, pronásleduje své malé oběti vytrvale až do velkého finále. Vizionářský film, který je také poctou němé kinematografii od Griffitha po vrcholná díla německého expresionismu, byl ve své době nepochopen a propadl u diváků i kritiky. Dnes je snímek absolutní klasikou, nechybí v prestižních žebříčcích kultovních filmů a sám se stal jedním z nejcitovanějších filmových děl.
Úžasný film s atmosférou, co by se dala krájet Ke konci ztratí tempo, což je u tak krátkého filmu zvláštní, i tak ale skvělé. Vynikající Robert Mitchum.
Zase jedna klasika, která je dle mého klasikou nezaslouženě. Přestože námět zní zajímavě a dovedl bych si jej představit jako hodně drastický film, Laughtonův film mi přišel spíše mdlý a místy dokonce i nechtěně směšný. V mnoha záběrech je příliš cítit ateliér a místy jsou to ty proslulé Potěmkinovy vesnice, kdy je přímo cítit, že domy na břehu řeky jsou jen kulisy pouze s čelní stěnou, navíc ještě dost tenkou. Před kamerou defiluje půlka zoo, chudáci zvířata působí dost zpitomněle. A "nejúchvatnější padouch filmové historie"? Dokud hraje temná hudba a obrovský temný stín zakrývá půlku obrazu, tak docela působí. Na odporné chování k dětem i manželce jsme (bohužel!) z plátna i ze skutečnosti až moc zvyklí... a závěrečný duet se starší dámou, kdy Powell pouze mumlá tam, kde dáma zpívá o Ježíši, mě opravdu rozesmál. Výhrad by bylo daleko víc, leckteré by se daly shrnout ve větě "Powell je prostě magor a idiot a neuvědomuje si důsledky svých činů", ale už se mi to nechce vypisovat. Zkrátka zklamání.
Jediná režijní práce slavného filmového a především divadelního herce Charlese Laughtona je skvělou ukázkou zajímavého hereckého filmu. Robert Mitchum učaroval již generacím filmových diváků a jeho slavná filmová kreace patří k velmi citovaným. Harry Powell má totiž na svých prstech vytetovaná dvě slova – láska (love) a nenávist (hate). S přibývajícími minutami bude divákům i v zadních řadách jasné, jak to je.
Film obsahuje řadu velmi působivých scén. Již úvodní scéna, kde asi poznáte Petera Gravese, kterého proslavil původní seriál Mission Impossible dodnes působí velmi moderně a záměrně stylizovaná cesta do sklepa podobná pohádce o červené karkulce a zlém vlkovi je po obrazové stránce skutečně brilantní.
Zůstává otázkou, jaké by natočil Charles Laughton další filmy, ale jisté je, že Lovcova noc patří mezi klasické filmy, které mají doposud velkou přízeň diváků.