ANKETA: Rok 2014 očima českých filmových aktérů

František Fuka (publicista, překladatel a geek)

1) Rok 2014 byl filmově dost slabý. 100 procent jsem dal jen dvěma filmům: Lego příběhu a Ona.
2) Můj rozvod.
3) Je to plichta mezi Dírou u Hanušovic a Třemi bratry.
4) Není to totéž jako otázka na „Nejsilnější filmový zážitek“? Každopádně, odpověď je stejná.
5) Nevím, nesleduji ji. Respektive, když občas na chvíli sleduji, velmi brzy se znovu a znovu utvrdím v tom, že mi nemá absolutně co nabídnout v žádném ohledu.
6) Kdyby byli oceněni prezidentem ČR, připadalo by mi to trochu zvláštní. Ale když byli oceněni Milošem Zemanem, bylo to jistým způsobem logické.
7) Mám, ale jsou příliš smělá na to, abych se o nich zmiňoval. A nesouvisí s filmem.

Radim Špaček (režisér, scenárista a příležitostný herec)

1) Krásno, Cizí oběd, Hledání Vivian Maier, opětovné shledání s Xavierem Dolanem (Tom na farmě, Mami!). Ale ještě jsem pár filmů neviděl…
2) Básník. Román o Ivanu Blatném. Výsledky voleb v Indii. Moje první divadelní režie. Milenec. Milenci…
3) Petru Václavovi (Cesta ven) – takže Moloko Film, ČT a CinemaDefacto (producenti).

4) Asi nějakému americkému filmu, ale já jsem letos žádný neviděl. (O chvíli později) Viděl jsem teď Interstellar – tak tomu ne.
5) Zvládá. Určitě by to šlo líp, nelíbí se mi např. Události a nechápu tu honbu za sledovaností. Ale myslím, že se s tím současný management pere statečně, hodně toho vzniká, zatím jim držím palce.
6) Proč ne? Je mi to jedno. Respektive nechci, aby to znělo, jako že jim to závidím.
7) Přál bych si, aby byl na světě mír, na Hradě Havel a mně bylo dvacet. Oukej, tak to zkrouhnu: rád bych něco točil a rád bych někoho miloval. To není zas tak náročnej požadavek a já aspoň vím, že se splní.

Petr Horký (režisér a cestovatel)

1) Všechno starší kousky: Konečně jsem se dostal k tomu, abych si pustil Jasmíniny slzy Woodyho Allena. Pak Muž na laně, nádherný film o provazochodci na newyorských Dvojčatech. Cascade, desetiminutovka o kajakářích v Mexiku.
2) Zdravotní a tělesná kondice, svěží duch a umění stárnout Miroslava Zikmunda.

3) Omlouvám se, ale měl jsem letos tolik práce se svým filmem, že jsem skoro nic z letošních filmů neviděl. Když už jsem měl někdy chvilku času, byl jsem s rodinou. Našim holčičkám bych dal českého lva…figurka na hraní za poslušnost a trpělivost se neuděluje?
4) Nedává se Oscar i tolerantním manželkám? Je to ostuda, ale mě letos dokonale sežral ten můj film…kdybych byl akademik, musel bych letos pozastavit svoje členství.
5) Se ctí. Jsem přesvědčen, že naše malá země, kde není zas tak drahé vykoupit soukromá média třeba přes inzerci (nemusí se jednat hned o majitele, ti se podle mne chovají mnohdy celkem slušně, protože je na ně víc vidět), nutně, nezbytně potřebuje veřejnoprávní média – televizi i rozhlas!
6) Spíš mě rozčiluje, když někdo někoho bezdůvodně kritizuje, než když někdo někoho chválí. Medaili za zásluhy uděluje prezident, není tedy řádem, který schvaluje parlament a senát (jako třeba Řád TGM). Jde to tedy částečně chápat jako ocenění pana Zemana pánů Sedláčka a Renče. Třeba se mu líbilo Requiem pro panenku, Hlídač č. 47 nebo Rodina je základ státu. Ne, nijak mě to neurazilo. Naštvalo mě, když Filip Renč označil Jana Němce za hloupého staříka. To mu slušnost a stavovská čest neměla dovolit. Ocenil jsem, že se pak za toto omluvil. Vadilo mi, že Robert Sedláček přišel v mikině. To mu neměla dovolit úcta k ostatním oceněným. Ale s oceněním samotným nemám problém.
7) Být doma všichni zdraví. Sehnat peníze na Tepui ve Venezuele, kde chci točit. Nezažít válku. Potěšit se informací o tom, že situace na Ukrajině se smírně řeší. Poslouchat rozumné projevy (nejen) našich politiků. Jsem romantik a naiva, já vím…ale líp se mi s tím žije!

Jiří Mádl (herec, režisér a scenárista)

1) Zažil jsem ohromně silný pocity u filmu Černá labuť, kterej jsem si koupil na DVD. Z těch, co jsem viděl v kině, určitě Výchozí bod. To je opravdu originální a emotivní film. Opět se mi potvrdilo, že Sundance je z áčkových festivalů mýmu vkusu nejblíž.
2) Asi když jsem s mamkou a s dědou na jeho osmdesátinách zpíval až do rána pecky z Já, písnička. Nikdy před tim jsme k něčemu takovýmu neměli ani zdánlivě nakročeno. A najednou jen my tři a elektrický klávesy. Nepamatuju si, kdy před tim měl alkohol v mým životě takovej smysl.
3) Nedával bych Českýho lva nikomu dokud se nezmění způsob hlasování.
4) Těžko říct, viděl jsem spoustu dobrých filmů. Ten Výchozí bod byl asi nejoriginálnější. Taky jsem viděl naprosto bezchybnej polskej film Život je úžasný, ten ale Polsko na Oscara neposlalo.

5) Pokud se bavíme o plnění veřejnoprávního záměru ve všech odvětvích její činnosti, řekl bych, že svojí úlohu ČT stejně jako ČRo zvládá skvěle. Můžeme bejt pyšní na to, jak fungujou a kultivujou.
A ve filmový tvorbě je to, myslim si, podobně dobře. Rozmanitost je podstata veřejnoprávní tvorby. A tu tam vidim. I když se přiznám, že u některých projektů si nedokážu představit, že je televize zahraje víc než jednou v pozdních hodinách na ČT 2. Bezdějových bloumání postav, který v životě nic nechtěj, je prostě na světě už moc. Natočit je nevyžaduje velkou snahu a v televizi to je nejvážnější kandidát na přepnutí.To mě vede k pocitu, že taková ideální veřejnoprávní škála umění až zábava by za poslední dva roky mohla bejt třeba Fair Play až Revival. Televize by měla vnímat diváka trošku víc než fond, ale já si myslim, že se jí to až na vyjímky daří.
6) To je věc prezidenta a vždycky byla. Fakt, že náš prezident je arogantní alkoholik, na tom nic nemění. Otázkou je spíš, jestli takový ocenění přijmout. Já si třeba myslim, že Filip Renč je opravdu talentovanej režisér a i Pravidla lži Roberta Sedláčka jsou skvělej film. Ale zcela intuitivně a zjednodušeně bych řekl, že takový ocenění má přijít až v určitým věku nebo posmrtně. Nebo když člověk svojí tvorbou opravdu přispěl k naší státnosti. V tomhle případě v tom vidim značnou míru nesoudnosti, ale právo přijmout takový ocenění oba pánové prostě mají.
7) Rád bych během roku 2015 pořádně připravil svůj druhej režijní počin, abych ho v roce 2016 co nejlíp natočil.

Michal Samir (režisér a scenárista)

1) Půjdu proti všemu, co jsem o sobě, o svém vkusu a vztahu k Christopheru Nolanovi kdy řekl a za nejsilnější zážitek 2014 označím Interstellar. Ne nejlepší, ale nejsilnější.
A také vítězství Hany na festivalech v Oldenburgu a Tbilisi v konkurenci velikých jmen a festivalových hitů od Berlína po Sundance. Zjištění, že takový film je schopen oslovit zahraniční publikum, bylo životodárné.
2) Nervózní Kyjev. Putování po stopách Bulgakova a zdolávání 102 metrů vysoké Matky Vlasti s tlustým horolezcem Pašou, jehož karabiny nefungovaly, ale to prý nevadí.
3) Na tuto otázku neumím odpovědět.

4) Maps to the Stars. Až jednou Hollywood a lidstvo celkově dokáže ocenit svou malost, bude na světě lépe.
5) Dokud si všichni, včetně mě, neujasní, co ta ‘veřejnoprávní služba' má vlastně znamenat, nebude možné dojít k nějakému konsenzu. Ovšem to, že dokument 'Danielův Svět' vznikl za její podpory, pro mě bylo příjemným překvapením.
6) Ne. Doteď jsem toto rozhodnutí nepochopil, protože ho nikdo jakkoli nevysvětlil. Ani jeden z tvůrců (z nichž Sedláčka považuju za nesmírně zajímavého a jeho Muži v říji jsou nedoceněný klenot) není vhodným kandidátem na státní vyznamenání. Taková uznání vnímám jako výraz vděku osobnostem jako Forman nebo Švankmajer.
7) Přál bych si, aby se má ploténka L5/S1 zasunula zpět do páteře a já mohl pokračovat v zápasech v kleci. Očekávám, že se nám s Matějem Chlupáčkem podaří připravit si půdu pro náš první, anglicky mluvený film.