Ulice je slabý odvar. Nejdéle běžící seriál světa vychází 65 let, jiné pořady mají přes 15 tisíc epizod

Dvacetiletý maraton tuzemské Ulice, která má kolem pěti tisíc epizod a na TV Nova okupuje prostor před Televizními novinami od prvních krůčků až do maturity nejednoho mileniála, se proti těmto pořadům jeví jako pouhé rozehřátí. Coronation Street vyklíčilo jen krátce po zavedení komerční televize, kdy v Británii nabírala na aktuálnosti sociálně-kritická tvorba „kitchen-sink“. Pochmurný seriál z produkce Granada Television a od tvůrce Tonyho Warrena byl původně objednaný na třináct pilotních dílů a první epizoda se v prosinci 1960 vysílala živě.

Osudy chudých příslušníků dělnické třídy fiktivního městečka Weatherfield, kteří mluvili žargonem vzdáleným londýnskému epicentru BBC, si ale publikum zamilovalo. Projekt si dle Warrena kladl za cíl zkoumat „hnací síly života v dělnické ulici na severu Anglie, a přitom bavit.“ S kupícími se sezónami a sledovaností nezřídka vyšší než u veřejných událostí královské rodiny se ale pořad změnil v unikátní a rekordní záznam doby. Coronation Street je od roku 2010 v Guinnessově knize rekordů jako nejdéle běžící televizní soap opera, která dle anglické Wikipedie sestává z takřka 12 tisíc epizod.

Neskutečná výdrž se vepsala do tváře Williama Roache, jenž ztvárňuje protagonistu Kena Barlowa od úvodní epizody až dodnes. Třiadevadesátiletý herec byl obsazený na základě výkonu v divadelní hře Marking Time a prý si nedokázal představit, že by se zavazoval podobnému fenoménu, populárnímu ve všech koutech Spojeného království a údajně oblíbenému i v obýváku Královny Alžběty. „Chtěl bych být prvním stoletým hercem, který je stále obsazen v běžícím dramatickém seriálu,“ řekl Roache pro Mirror. „To je můj cíl — dotáhnout to ke stovce a pořád pracovat na Coronation Street.“

Roache toho může dosáhnout a nadále prodlužovat životní šňůru svého hrdiny, jenž měl v průběhu seriálu tři manželky – jeho první ženu dostal elektrický výboj ve vadném fénu, třetí měla s Kenem výbušný vztah plný nevěr a jejich druhou svatbu sledovalo přibližně třináct milionů diváků. Roache si postupně zahrál i se svými potomky a jeden z jeho synů ztvárňoval Kenova vnuka, což je rovněž velmi delikátní castingová záležitost.

Když je řeč o dlouho vysílaných seriálech, většina z nás si okamžitě vybaví animované Simpsonovy. Žlutá rodinka ze Springfieldu nicméně baví svět „pouze“ 36. rokem a k tisící epizodě ještě má poměrně daleko. Málokdo navíc tuší, že ve fiktivním stejnojmenném městě se odehrává také mnohem starší hraná soap opera U nás ve Springfieldu, v angličtině nazvaná Guiding Light. Tento americký pořad odstartoval roku 1937 jako rozhlasový seriál a o patnáct let později přešel do televize, kde vydržel do roku 2009.

Springfield je typickým, středně velkým americkým městem, něco jako univerzálním předměstím USA s tradičními lokacemi včetně nemocnice, kostela, baru a divadla. Příběhy vyvěrají z propletených vztahů mezi rodinami Bauerů, Lewisů, Spauldingů a Cooperů, přičemž v kombinaci rozhlasového a televizního vysílání se stále jedná o nejdéle běžící seriál všech dob. Když stanice CBS pořad po dvaasedmdesáti letech rušila, tehdejší starosta New Yorku Michael R. Bloomberg ho označil za „skutečnou newyorskou instituci.“ U nás ve Springfieldu ostatně dalo prostor mnoha začínajícím hereckým osobnostem včetně Kevina Bacona, Jamese Earla Jonese či Calisty Flockhart.

„Opravdu doufám, že Phillip, Alexandra, Alan a všichni Spauldingovi vyřeší své spory, že Olivia a Natalia naleznou pravou lásku a že konečně zjistíme, kdo zabil Edmonda!“ řekl starosta a dodal: „Myslím, že to byl Josh – ale stejně jsem ho nikdy neměl rád,“ pustil se starosta do nerdovského rozboru nejstarší americké telenovely, která má celkem přes 18 tisíc epizod. Tady vidíte, jak Netflix se svými „binge-watch“ formáty popírá samotnou televizní instituci a osobnost skutečně klasických (ale z principu samozřejmě „nezhlédnutelných“) seriálů.

Nedílnou součástí televize jsou také seriály z nemocničního prostředí. Zatímco u nás vládla Nemocnice na kraji města a posléze nesnesitelně vlezlá soap opera Ordinace v růžové zahradě, americké konkurenční stanice ABC a NBC už roku 1963 představily dva černé koně ze špitálu. Seriál The Doctors vydržel s diváky dvacet let, ale General Hospital bez přerušení ordinuje třikrát déle. První epizoda od tvůrců Franka a Doris Hursleyových přitom na ABC startovala na apríla 1963 a zaměřila se pouze na pět postav ze sedmého patra stejnojmenného zdravotního centra – zejména na doktora Steva Hardyho (hraného bývalým hráčem MLB Johnem Beradinem) a sestru Jessie Brewerovou (Emily McLaughlin). Nemluvě o tom, že jednu z prvních televizních rolí si v General Hospital připsala tehdy devatenáctiletá Demi Moore a začínal v něm také Mark Hamill, pozdější Luke Skywalker. Roku 1981 si krátkou zlověstnou úlohu střihla i legendární Elizabeth Taylor.

Seriál postupně expandoval do objemu telenovely ve stylu Dallasu. Narůstal počet aktérů i délka epizod a mohlo se stát, že herci se po letitém odloučení vraceli v jiných úlohách. Vyprávět by mohl Anthony Geary, jenž si za roli Luka Spencera odnesl osm cen Emmy. Roku 1984 z General Hospital odešel, ale o sedm let později byl zpět jako Lukův velmi podobný bratranec. Divákům se to nelíbilo, tvůrci tak novou postavu nechali zabít a Geary od roku 1993 zase hrál Luka, jako by se nechumelilo. Pořad si v průběhu let vysloužil několik spin-offů či novelizací a v současnosti je evidován jako nejdéle běžící americká soap opera s více než 15 tisíci epizodami. Zejména v 90. letech se za oceánem vylíhla nová generace následovníků v čele s Nemocnicí Chicago Hope a Pohotovostí.

Televizní divák mohl od počátku média sledovat tucty pořadů ročně a získat tak detailní přehled o jeho turbulentním vývoji (porovnejte například Batmana ze 60. let s nedávným Punisherem, bavíme-li se o přístupu ke komiksům). Stejně dobře ale mohl od roku 1965 dřepět u přibližně patnácti tisíc epizod soap opery Tak jde čas z amerického středozápadu a sledovat, jak se původně vztahová telenovela žánrově mění a ubíhá k dobrodružným zápletkám nebo rovnou k hororu o posednutí ďáblem.

Spletité osudy rodiny Hortonových z fiktivního Salemu dávno ovlivňují popkulturu. Roku 1976 se herci Bill Hayes a Susan Seaforth Hayes, tedy manželé ve skutečnosti i v Tak jde čas, objevili na obálce časopisu Time. Několik herců o dvě dekády později přijalo pozvání do populárního sitcomu Přátelé, když Joey Tribbiani získal roli Dr. Drakea Ramoraye v tamní smyšlené verzi slavné telenovely.

Seriál se přitom původně zhlédl v konceptu starší, rovněž letité soap opery As the World Turns (1956), vyprávějící o životě středostavovského patriarchátu. Tvůrci ovšem vedli své postavy vstříc sexuálním deviacím a všemožným představitelným katastrofám – dvě ženy otěhotněly se stejným mužem, muž znásilnil a přivedl do jiného stavu manželku svého bratra, matka a dcera soupeřily o přízeň podvodníka a jedna žena vstoupila do kláštera poté, co se zamilovala do svého bratra, jehož vzhled byl změněn plastickou operací. V 80. letech se velkolepé romance přemístily do exotických lokací a po vzoru Indiana Jonese či Honby za diamantem přijaly akční a dobrodružné prvky. Šílené linie zahrnovaly pátrání po několika sériových pachatelích včetně škrtiče, vraha-sekače a násilníka až příliš posedlého mladými nemocničními ošetřovatelkami.

Tak jde čas. Tečka. Seriál se posléze změnil na přežitek hammerovské gotické školy a jeho hrdinky byly náhle pohřbívány zaživa či posedlé ďáblem. V posledních dvou dekádách se vrátil civilnější tón, pořad krátce hostil Donalda Trumpa v roli sama sebe a po šesti dekádách změnil svou domácnost – v září 2022 se naposledy vysílal na NBC a přešel na streamovací službu Peacock, kde „úřaduje“ dodnes. Jestlipak takhle za 40 let budeme psát také o Ulici?

Zdroje: MoneyWeek, The List, SoapHub, Soap Opera Digest, TV Insider, Slate, The New York Times