76%
Tygr a drak
- Akční
- Dobrodružný
Taoistické postavy ve filmu doslova létají a šermují na střechách, v korunách stromů i nad vodní hladinou. Učení Wudan jim pomyslně dává křídla na kýžené cestě k dosažení transcendentna, z níž je ale jednoduché sejít, potažmo zůstat připoután k zemi, kde se víří potlačované lidské emoce a nesvoboda, charakteristická pro jednotlivce stejně jako pro jednotlivé gendery. Lee, jenž v té době měl zkušenosti s asijskými i západními produkcemi (a navrch vzdělání v angličtině), natočil Tygra a draka na motivy starého příběhu, publikovaného na pokračování během druhé světové války novelistou Wangem Dulu. Promítl do něj nejen čínské filosofické a žánrové tradice, ale také vlastní dětské fantazie z melodramatických románů a filmů.
Bojová umění jsou projevem emocionálního a také sexuálního dramatu, ačkoli vyprávění z 18. století se zpočátku soustředí na velkého taoistického bojovníka Li Mu Baie (Chow Yun-fat), jenž se vzdává svého magického meče Green Destiny a také života rytířského válečníka. Nezničitelný nástroj dočasně opatruje neméně odvážná a zdatná bojovnice Yu Shulien (Michelle Yeoh), k níž meditující Bai, toužící po pomstě svého otráveného mistra, chová potlačovaný hluboký cit. Meč nicméně odcizí Jen (Ziyi Zhang), nešťastná dcera vysokého úředníka tlačená k domluvenému sňatku, která je žačkou zlovolné Jade Fox, vražedkyně Baiova mistra.
O Jen se symbolicky pokouší síly dobra i zla a Bai se Shulien se mladou rebelující ženu snaží svést na morálně žádoucí stezku duševního poznání. Temperamentní bojovnice, která uzmutím meče pomyslně harmonizuje kontrastní princip mužům přístupného Wudanu (zelená totiž představuje jin, tedy ženské tajemství), má ale komplexní emoční tužby – snímek, v němž krádež meče současně aktivizuje celkem standardní zápletku wuxia filmů a postavám dává motivace k pronásledováním a bojům, ostatně nečekaně odbočí k flashbacku, svým způsobem „filmu ve filmu.“ Jen v něm v poušti nejprve bojuje s banditou známým jako Dark Cloud (Chen Chang), do něhož se posléze zamiluje a touží po společném romantickém životě.
Jejich mladá vášeň zrcadlí stoickou distancovanost Bai a Shulien a napětí mezi protiklady přenáší do velmi citlivých a dramatických složek příběhu. „Pro mnohé v anglicky mluvícím světě byl Tygr a drak mainstreamovým úvodem do tradice wuxia, která byla do té doby převážně doménou zasvěcených fanoušků navštěvujících artové projekce nebo kupujících hromadné VHS kopie klasik Kinga Hua, Tsui Harka a bratří Shawů,“ vysvětlil Lee v době uvedení kontext a nepřímo poukázal na některá tematicky spřízněná díla od zmíněných tvůrců včetně klasik Dotek zenu či Tenkrát v Číně.
I když řada těchto filmů měla ženskou hrdinku, dle režiséra se žánr bojových spektáklů stále víc vzdaloval od dramatu. A až při natáčení, do něhož vnesl dramatický cit vybroušený na západních produkcích jako Rozum a cit (kostýmní historické drama dle Jane Austen) a Ledová bouře (dobová americká psychologická vztahovka), pochopil proč. „Protože 80 % rozpočtu a času strávíte věcmi kolem bojových scén. Jsou nesmírně časově náročné. Je téměř nemožné mít zároveň drama i bojová umění. Dokonce i v rámci bojových scén je to velmi obtížné a může to být nebezpečné pro herce, kteří musí myslet na herectví, zatímco se přesně trefují do sebe.“
Lee, vybavený skvělým scénářem a fantastickými herci, hodlal předsudek za každou cenu popřít. Zásadním pomocníkem mu byl bojový choreograf, kaskadér a možná největší ikona kung-fu filmů Woo-ping Yuen. Čínský mistr, sám vytížený režisér, tehdy právě dokončil práce na Matrixu a s Leem inscenoval akční „létající“ sekvence s baletní elegancí. „Je to muž plný vynalézavosti, který dbá na tradiční čínské styly boje. Nejde jen o dráty — rád pracuje i ‚na zemi‘,“ popsal Lee svého „mistra“ v této oblasti. Na pohled sice vyniká styl přezdívaný „wire-fu“ podle jeřábů a drátů, jež herce vynášely do nadsmyslových leteckých akrobacií, ale režisér si ze spolupráce odnesl především vizuální znázorňování dramatu.
„Největší věc, kterou jsem se od něj naučil, je, že film o bojových uměních má ve skutečnosti jen málo společného s bojovými uměními. Je to hlavně film, je to vyjádření. Jde o to, co na plátně funguje, jak poskládat jednotlivé záběry, jaký úhel je nejlepší a co nejlépe dovolí lidskému tělu projevit se před publikem. A pro mě to byla obrovská inspirace jako nástroj pro drama,“ vysvětloval Lee, podle něhož čínská bojová umění nejsou jen bojová umění. „Jsou způsobem života, filozofií, stylem, jakým se lidé vztahují k přírodě. Opravdu jsem to chtěl promítnout do dramatu i do všeho ostatního ve filmu.“
Souboje, které v drtivé většině absolvovali samotní herci a které jsou tak skvělé, že sál při premiéře v Cannes po skončení toho prvního propukl v jásot, byly v režisérově uchopení konverzací a verbálním dramatem. „Existuje tam vztah, vývoj, dochází ke konfliktu. Takže Yuen nemohl jen navrhovat ty nejvíce fascinující souboje, což je to, co dělá. Museli jsme všichni hodně obětovat. Já jsem musel někdy obětovat drama a on musel obětovat krásnou akci kvůli dramatickému účinku.“
Zřejmě nejvíc tato lehká frustrace sedí na proslulý šermířský souboj v korunách stromů, který v kinematografii neměl precedens. „V čínském fantasy filmu o bojových uměních dělají všichni souboje s meči v bambusovém lese, ale nikdo se nikdy nepouští na jejich vršky. Já jsem to musel udělat; byla to moje fantazie a museli jsme to zrealizovat. Trvalo nám deset dní přesunout celý štáb na to místo. Nevěděli jsme, jestli to bude fungovat, nebo ne. Wo-Ping tu výzvu přijal nerad, a pak jsme jeho lidi uštvali k smrti,“ vzpomínal Lee, jenž na film vzpomíná jako na opravdové, leč nesmírně vyčerpávající dobrodružství. „Herci se zranili, byli unavení, vyčerpaní. Ale když se na ten film nakonec podíváte, myslím, že jsme něco dokázali.“
Úspěch se konkrétně dostavil z té méně očekávané, tedy západní a konkrétně americké strany. V Číně a obecně v Asii (s výjimkou Tchaj-wanu a Hongkongu) na tento meditativní a bezpochyby pomalý snímek, který se k první bojové sekvenci dopracovává patnácti minutami dialogů, čekaly převážně prázdné kinosály. Když už nic, lidem vadilo mezinárodní obsazení a jeho často slyšitelný souboj s žádanou mandarínštinou. To na západě film po skvělém přijetí v Cannes nalezl mnohem větší pochopení navzdory tomu, jak moc se lišil od většinového dovozu včetně krvavých akčňáků Johna Woo (Killer), jež za oceánem proslavily Chow Yun-fata. Genderové splynutí, v tradicích xiawu populární už před macho Brucem Lee, v režisérově spirituálním a formálně melodickém provedení Američany rozněžnilo a uzemnilo.
Tygr a drak, jehož název (doslova „číhající tygr, ukrytý drak“) na základě čínského idiomu vyjadřuje přítomnost nenápadných postav s nebezpečím či potenciálem, byl v zámořských kinech vůbec největším zahraničním filmem v historii. V Severní Americe si došel pro 128 milionů dolarů (ve zbytku světa už přisypal „jen“ 85 milionů navrch) a stal se prvním neanglicky mluveným snímkem, který tam vydělal přes 100 milionů. Nominovaný byl na deset Oscarů, což byl v této kategorii rovněž rekord, pokořený až letos Emilií Pérez. Film, jenž si odnesl celkem čtyři zlaté sošky včetně té pro nejlepší cizojazyčný snímek, otevřel čínským bojovým uměním dveře do Hollywoodu a Chowovi dal možnost stát se západní hvězdou – Neprůstřelný mnich s Karlem Rodenem bohužel roku 2003 propadl.
Jediná Michelle Yeoh, která před dvěma lety přebrala Oscara za sci-fi Všechno, všude, najednou, se roku 2016 vrátila do pokračování Tygr a drak: Meč osudu, které natáčel sám Woo-ping Yuen. Východní žánrové tradice se tou dobou opět odtrhly od dramatu, v Hollywoodu jim dělal reklamu Quentin Tarantino s Kill Bill a v Johnu Wickovi se „wire-fu“ překlopilo do „gun-fu“ se střelnými zbraněmi. Ang Lee od té doby vyhrál dva režisérské Oscary za Zkrocenou horu a Pí a jeho život, načež se vrhnul na technologické inovace a jako první člověk natočil film s extrémně vysokou frekvencí 120 snímků za sekundu, k čemuž v Uličce slávy přihodil složitosti 3D formátu ve 4K UHD rozlišení. Tygr a drak po 25 letech zůstává komerční asijskou anomálií a skoro zázračným otisknutím bojových umění do osvícenství Konfucia a taoismu, jemuž by slušelo znovuuvedení v imaxových formátech. Kdo by seděl vepředu hned premiérový den?
Zdroje: The Guardian, Entertainment Weekly, Association for Asian Studies
