Uhrančivý Martin Sheen slaví 85. Charlieho otce jeho nejslavnější film málem zabil

Jestliže Charlie má svou Četu, Martin se může pochlubit ještě proslulejší Apokalypsou. Mladší Sheen po přelomu tisíciletí zazářil v sitcomu Dva a půl chlapa, jeho otec vyhrál Zlatý glóbus a získal šest nominací na Emmy za stále populární a oceňované politické drama Západní křídlo. Srovnávání jsou ale marnivá a navíc vynechávají druhého Martinova úspěšného potomka, herce a režiséra Emilia Estéveze. Ten si ponechal otcovo rodné příjmení, které Martin, narozený jako Ramón Antonio Gerardo Estévez, zdědil po španělském otci. K pseudonymu se v 60. letech uchýlil čistě z profesních zájmů, neboť jméno si veřejnost asociovala s Portorikánci, kteří tehdy nebyli v oblibě skoro jako Afroameričané.

A Martin chtěl jako herec pracovat, tahle činnost pro něj totiž byla „instinktivní a nezbytná pro jeho přežití.“ Obdivoval herce jako Spencer Tracy a James Cagney, pohled na herectví mu ale proměnil bezprecedentně naturalistický James Dean ve filmu Na východ od ráje. Není divu, že úlohou mladého rebela s načesaným hárem se také Sheen na stříbrných plátnech prosadil, konkrétně v debutovém snímku Terrence Malicka Zapadákov z roku 1973.

Proč vlastně Sheen? Mladý Ramón obdivoval televizního hlasatele a evangelistu Fultona J. Sheena, jenž v 50. letech propojil jeho dvě vášně – víru a charismatické vystupování, snadno označitelné za herectví. Před startem filmové kariéry se horlivý zakladatel odborů a účastník pochodů za občanská práva prosadil na broadwayské scéně, odkud našel zkratku do televize. Objevil se například v jedné epizodě původního seriálu Mission: Impossible. Na hollywoodskou mapu jej zanesl Malick a pohledný, hlubokýma očima disponující Sheen se stával filmovou hvězdou vedle toho, že v rámci veřejně prospěšných prací umýval nádobí. Dobrovolně u toho zůstal deset let („Můj nejdelší job, dokonce delší než Západní křídlo,“ žertoval).

Zahrál si v katastrofickém hitu Přejezd Kassandra a byl u počátků Jodie Foster v tuhém dramatu Děvčátko, které bydlí na konci ulice, kde nastavil odvrácenou tvář jako pedofilní zvrhlík. Pak mu zavolal Francis Ford Coppola, největší režisér té doby, a žádal o nemalou službu. Sheen měl nahradit Harveyho Keitela v džungli občanskou válkou zmítaných Filipín, kde režisér Kmotra natáčel nejpekelnější vietnamský film a volnou adaptaci románu Srdce temnoty („ten film není o Vietnamu, je to Vietnam,“ říkávalo se). Apokalypsa byla náročným projektem posouvajícím definici tohoto přívlastku a herci si často nemohli být jistí, zda vyváznou živí. Pro Sheena to platilo tuplovaně, v průběhu ostatně prodělal infarkt a na scénu se heroicky vrátil po zotavení.

Kapitán Willard, jenž putuje do hlubin pralesa k domorodé komunitě pod správou šíleného dezertéra Kurtze (Marlon Brando), se nicméně stal hercovou definitivní filmovou rolí. Sheen významovou tíhu psychedelického tripu na své stoické, a přece expresivní tváři unesl. Do osmdesátek vstoupil s nominací na BAFTA a v přehlížené válečné sci-fi Tajemná záře nad Pacifikem. Zahrál si v životopisném Gándhím či Kingově adaptaci Mrtvá zóna. Od poloviny 80. let pak sledoval vzepětí Charlieho a Emilia, kteří se zařadili mezi nejžádanější dospívající herce zásluhou Snídaňového klubu, respektive Čety.

Charlieho otce Martin ztvárnil v oscarovém dramatu Wall Street od režiséra Čety Olivera Stonea, což vedlo k bleskovému vtipnému cameu v parodii Žhavé výstřely 2. „Líbil ses mi ve Wall Street,“ pronese Charlieho postava směrem k otci, jenž stojí na boku protijedoucího člunu v narážce na Apokalypsu. Martin simultánně vyřkne tutéž frázi.

Kladný vztah si Sheen k problémovému Charliemu drží dodnes, veřejně jej podporoval i v době, kdy se nejhlasitěji probíralo jeho bouřlivé soukromí a závislosti na alkoholu či na sexu. „Čím si tehdy procházel, s tím jsme nemohli moc udělat… Snažíte se být co nejvíc nablízku. Ale musíte si být vědomi okolností… Byl v zoufalé situaci… A bylo to velmi bolestivé. Pro něj to nebylo o nic méně bolestivé.“ Sheen dává na odiv zřejmě nepřikrášlenou image láskyplného rodiče a milujícího manžela, jenž si v souladu se svou hlubokou vírou zakládá na odpuštění. Od roku 1961 je ženatý s producentkou Janet Templeton a má s ní celkem čtyři děti – vedle nejstaršího Emilia a prostředního Charlieho ještě herce Ramóna Estéveze a herečku Renée Pilar Estévez.

V 90. letech se Martin objevil v dalších oceňovaných filmech jako Gettysburg či Americký prezident, kde se poprvé setkal se scenáristou a divadelním autorem Aaronem Sorkinem. Ten posléze napsal Západní křídlo a Sheenovi opatrně nabídl roli fiktivního liberálního prezidenta USA Josiaha Bartleta. V první sezóně o 22 epizodách se postava měla vyskytnout sotva v pětině dílů, ale Martin správně tušil, že atraktivní prostředí a chytrý scénář povedou k obsáhlejší televizní exkurzi po Bílém domě.

Seriál nakonec běžel sedm sezón a herce nejvíc těší, že prokazatelně nakopl zájem mladých lidí o studium politiky a práva. Zejména pak u žen, které čerpaly inspiraci a motivaci od důvtipné hrdinky v podání Allison Janney. Lidé mu prý píší dopisy dodnes, Západní křídlo totiž našlo nové publikum během pandemie. Sheen už zůstal ceněným seriálovým hercem, role přijímal například v pořadech Kurs sebeovládání (po boku Charlieho) či Grace a Frankie. Také ve filmu si ale ještě vybral několik pamětihodných chvilek. Martin Scorsese jej roku 2005 zařadil do hvězdného ansámblu Skryté identity, kde Sheen jako policejní velitel nezapadl ani po boku zuřivě hláškujícího Marka Wahlberga. Pamatovat si jej můžete také jako strýčka Bena z komiksovky Amazing Spider-Man.

S režírujícím synem Emiliem Martin pracoval na retro dramatu Atentát v Ambassadoru a také na osobní road–movie Pouť, jíž si starší Sheen nesmírně váží. Snímek, v němž ztvárnil truchlícího otce, jenž dokončuje poslední trip zesnulého syna, považuje za svůj profesní vrchol a za práci, která mu dala největší smysl. Martin Sheen je ostatně člověkem, pro něhož jsou smysl a ideály vším. „Hraním se živím, ale aktivismus mě drží při životě,“ vyjádřil svůj životní postoj nenápadný klasik kinematografie.