Otec Angeliny Jolie pomáhá Trumpovi „zachránit“ Hollywood. Co konkrétně sledují?

Hvězda Půlnočního kovboje či Nelítostného souboje dle svého asistenta Stevena Paula zatím „nezastupuje žádnou formální politiku či postoj.“ Dokument prý vznikl „výhradně pro účely diskuse“ a má být „vyústěním obsáhlých rozhovorů“ s čelními představiteli filmového průmyslu. Trump přitom na sociálních sítích jako tradičně zvolil agresivní a rezolutní dikci, zahraniční pobídky pro americká studia označil za „hrozbu pro národní bezpečnost“ a se sloganem „CHCEME ZNOVU FILMY VYRÁBĚNÉ V AMERICE!“ vyhrožoval stoprocentním clem na všechny zahraničně produkované domácí filmy.

Toto horkokrevné vyjádření, které nicméně zapadá do dosavadní celní politiky znovuzvoleného vladaře, mezitím trochu vychladlo. Jak ale uvádí Variety a další kompetentní weby, Voightův návrh skutečně usiluje o zásadní tarifní změny, které by u významných hollywoodských organizací MPA (Motion Picture Association), Directors Guild of America a SAG-AFTRA podle všeho prošly.

Herec, jehož Trump jmenoval ambasadorem spolu se Sylvesterem Stallonem a Melem Gibsonem, navrhuje ve výši 120 % hodnoty zahraniční pobídky. Jak vysvětlujeme například v přiloženém článku, mnohé zahraniční vlády lákají americké produkce do svých zemí na daňové úlevy a určité procentuální příspěvky k filmovým rozpočtům. V Británii například Audiovizuální výdajový kredit (AVEC) poskytuje finanční úhradu až ve výši 25,5 % z částky utracené v zemi.

Voight zamýšlí znechutit útěk za těmito pobídkami těm produkcím, které by bylo reálně a prokazatelně možné natočit v USA. Pokud by studio kvůli daňovým výhodám uteklo kupříkladu do Maďarska, kde dostane pobídku v hodnotě 10 milionů dolarů, americké vládě by pak muselo vyplatit 12 milionů.

Protinávrhem je 10% federální daňová pobídka pro filmovou a televizní tvorbu od americké vlády. Podmínkou pro její získání by bylo složení tzv. amerického kulturního testu. Ten by zajistil, podobně jako obdobně fungující britský systém, že podpořené projekty přispívají tamní kultuře. Zmíněné herecké a tvůrčí asociace tomu vyjádřily podporu: „Tato opatření pomohou zachovat a vytvářet pracovní místa v USA, podpořit místní ekonomiky a zajistit, aby Amerika zůstala globálním lídrem v produkci zábavy.“

Návrh rovněž zmiňuje záměr obnovit pravidla finančního zájmu a syndikace (tzv. fin-syn), která byla zrušena před 30 lety. Jednalo se o americká regulační pravidla, která v letech 1970 až 1993 omezovala velké televizní stanice (např. ABC, CBS, NBC) v tom, kolik obsahu mohly vlastnit a prodávat. V podstatě se tím zamezovalo vertikální integraci a souběžné kontrole produkce i distribuce, tedy monopolitnímu růstu tří hlavních televizních sítí. Mediální prostředí se ale změnilo a dnešní streamovací služby jako Netflix či Amazon vytváří monopoly, které mohou výrazně oslabovat konkurenci.

Voight by tedy regulační opatření rád znovu zavedl a zabránil Netflixu, aby vlastnil a současně výhradně distribuoval vlastní pořady. To by pochopitelně narazilo na obrovský odpor a nejeví se pravděpodobné, že by se takový plán mohl v dnešním svobodném sektoru podnikání zrealizovat. Pokud ano, velké společnosti by musely kompletně přepracovat své obchodní modely a snad i rozdělit své podniky na dvě samostatné části. Byl by to krok srovnatelný s Paramountským výnosem z roku 1948, který studiím zakázal vlastnit řetězce kin. Těžila by z toho menší a nezávislá studia a vznikl by větší trh pro externí dodavatele obsahu, který by byl rázem méně exkluzivní.

Vše je zatím ve stadiu diskuse, která se ale děje. A vzhledem k tomu, jak se Trump zatím ke svému druhému prezidentství postavil, těžko určit hranice jeho ekonomické revoluce, možná ale spíš revolty a recese. Fanoušci si ale mohou osvojit jasný signál – choďme do kin na velké globální velkofilmy, dokud ještě můžeme.

Zdroj: Variety