Šikana herectva tmavé pleti nepolevuje, Prsteny moci musely najmout terapeutku

Herec o odborné pomoci promluvil v podcastu Variety: „V takovou chvíli prostě potřebujete pomoc, protože ty hlasy jsou tak silné a přicházejí z tolika stran!“ Absolutní dehumanizace, s níž se setkává prakticky každý člověk tmavé pleti, který se dnes dočká výraznější role, je skutečně nezměrná. Ponižování a urážek se poslední dobou dočkává hlavně Halle Bailey, jež ztvárnila mořskou vílu Ariel. Kdekoli se na internetu objeví její tvář, vyrojí se i tisíce ponižujících poznámek k její barvě kůže a obecně k jejímu vzhledu.

V médiích herci a herečky většinou z povinnosti nasazují hrdinskou masku a mluví především o radosti, jakou jim jejich práce přináší. „Jako černá osoba tohle dnes prostě očekáváte, už mě to tedy nešokuje,“ povzdechla si přesto Bailey v magazínu EW. Dopad na psychické zdraví však těžko může být pozitivní. A právě Córdova patří k těm otevřenějším: „Bolelo to, mělo to na mě velký dopad. O tom je třeba mluvit, protože lidé musí chápat, že co píší online, může vážně ublížit druhým.“

Přítomnost odborníka na place Prstenů moci je tedy jednou ze snah studia jim trochu ulehčit. „Bylo skvělé tam naši terapeutku mít, i když jsme spolu třeba zrovna během toho dne nemluvili. Věděl jsem však, že mě tam někdo vidí jako člověka, ne jen jako herce, a chápe moje potřeby,“ sdělil dál Córdova. Také řekl, že mu někdo během natáčení hacknul telefon, takže se výhrůžek zabitím nedočkal jen on, ale i všichni jeho přátelé. Hacknout se kdosi pokoušel i jeho bankovní účet.

Diverzní obsazování by v roce 2023 nemělo být kontroverzním tématem. Nemělo by být divné, že herci a herečky všech etnik chtějí práci, že studia chtějí oslovovat publikum napříč spektrem a že tvůrci se chtějí vyjadřovat ke stavu společnosti. Historická a adaptační věrnost nejsou objektivní umělecké kvality, pouze nástroje, s nimiž tvůrci mohou pracovat podle svého uvážení.

Pokud by opravdovým problémem měla být domnělá vypočítavost s diverzním obsazením, pak je dobré si uvědomit, že doslova každá volba u mainstreamového díla je učiněná na základě stejného kalkulu. Vyčlenit tedy barvu pleti herců, fixovat se na ni a plodit v internetových diskuzích desítky jednotvárných urážek, je patologický projev vnitřního rasismu, ať si to ten který člověk pro sebe vysvětluje jakkoli. Žádný jiný důvod věnovat tolik negativní pozornosti tomuto aspektu díla není.

Jestliže si pak někdo myslí, že by J. R. R. Tolkien nahlédl do internetové diskuze o Prstenech moci a nezhrozil by se při demonstraci toho, jak nelidsky jsou samozvaní zastánci jeho záměru schopní se chovat, nechápe základní sdělení jeho práce. Když ostatně Tolkien zjistil, že nacističtí obdivovatelé Hobita používají jeho zpodobnění trpaslíků k antisemitské propagandě, byl naprosto zhnusený (a napsal asertivní dopis německému vydavateli). Udělal vše pro to, aby v Pánovi prstenů tato fiktivní rasa už nemohla být zneužitá stejným způsobem. Jinými slovy změnil přesnou podobu své vize, aby zachránil své hodnoty.

Ne že by na odsouzení rasismu bylo třeba Tolkienovo požehnání. Celá věc je nicméně skoro vtipná, když si uvědomíme, že lidé zaříkávající se doslovnou věrností britskému spisovateli ve skutečnosti przní jeho poselství.