Dokument o slovenské hře na válku vyvolává strach i nakažlivý smích

Film režiséra Jana Geberta sleduje "šéfa" Slovenských Branců Petra. Ten vede na první pohled život spořádaného evropského teenagera; žije s rodiči, má pohlednou dívku, dostal se na vysokou školu. Petrovým skutečným životem jsou ale domobranci, kteří čítají na dvě stovky mladých lidí z celého Slovenska. Petr jim přichystal nekompromisní výcvik v horských lesích, jehož součástí jsou drsná pravidla a tresty. Pro člověka z venčí to může připomínat hru na diktaturu. Petr jako šéf domobrany věří, že jeho organizace má budoucnost a on s branci jednou osloví celou společnost; třeba jako politik.

Režisér Gebert (Hra o kámen) začal svůj druhý dokumentární film natáčet v roce 2015 a na slovenské organizaci, která například v České republice nemá obdoby, ho zaujalo to, že v malém odráží to, co se děje v celé společnosti. Tedy odklon od západních hodnot a partnerů (NATO, EU), strach z uprchlické krize a cizích kultur.

V rozhovoru pro DVTV to Gebert popsal následovně. "To, co mě na organizaci branců poprvé zaujalo, je vidět na první pohled normální děti, které mají zbraně a vypadají jako dětští vojáci. Což ve střední Evropě dlouho nebylo k vidění. Proč se k brancům přidávají další? Spoustu lidí tankuje, že oni jsou ti obhájci vyšších hodnot, které je přesahujou."

Pozoruhodná je i cesta "hrdniny" Petra k založení branců. V pouhých 15 letech se totiž rozhodl odjet na výcvik k ruským kozákům, což pro něj byl formující zážitek. Vzpoura a ztracenost dokáže v mladém člověku v klíčovém věku udělat divy. Jako nejnebezpečnější je podle režiséra Geberta zdánlivá normálnost takovýchto "fajn lidí, kteří studují archeologii a jsou za chytré a zábavné kumpány".

Při projekci s protagonisty dokumentu se prý řada branců smála tak nakažlivě, že tomu částečně podlehl i sám režisér. "Trošku mě to vyděsilo," dodává režisér Gebert.