10 nejsilnějších filmových zážitků Brendana Frasera. Podívejte se, na co vzpomíná čerstvý oscarový vítěz

Pátý celovečerní animovaný film studia Disney dnes patří mezi klasiku. Tým filmařů se místo na odvyprávění příběhu soustředil hlavně na vykreslení krás přírody. Jde také o snímek známý tím, že se v něm mnohé malé děti poprvé setkávají s konceptem smrti, když Bambi přichází o svou matku. Ve své době šlo o nebývale odvážnou volbu. Fraser píše, že to byl vůbec první film, jaký kdy zhlédl. „Bylo mi pět nebo šest, zkrátka prcek Brendan. Od té doby jsem vždycky věděl, že musím být hodný ke zvířatům. A samozřejmě ta traumata! Střet lovce a Bambiho matky s člověkem ve mně zůstane navždy,“ přiznal.

Hvězdné války jistě není třeba představovat. Blockbuster George Lucase změnil způsob (neřešme nyní, zda k lepšímu, nebo k horšímu), jakým jsou americké filmy točené a především prodávané publiku. Právě díky Star Wars si Brendan uvědomil, že kinematografii miluje. „Ještě jsem netušil, že v nich chci být, jen to, že jsou úžasné,“ vysvětluje.

Dobrodružný film Dona Chaffeyho je nesmrtelný hlavně užitím strhujících praktických vizuálních efektů. V dnešní digitální éře vyvolává všechna ta piplačka, dřina a nápaditost na place ještě větší respekt. Fraser vzpomíná hlavně na památný souboj hrdinů se stop motion animovaným kostlivci. „O mnoho let později jsem se k tomu filmu vrátil, když jsme v Mumii natáčeli závěrečný střet Ricka O'Connella s Imhotepovými pomocníky. Celá ta scéna byla inspirovaná Jásonem,“ vysvětlil. Pro Frasera to bylo jako splnit si dětský sen.

Jeden z nejpamátnějších filmů o dospívání z osmdesátých let. Příběh pěti výrazně odlišných středoškoláků, kteří jsou za trest po škole, a v tomto čase zjistí, že nejsou tak odlišní, jak si mysleli. Snímek Johna Hughese se hluboce vryl do mysli všech vrstevníků hlavních postav, včetně Brendana Frasera. „Když se na Snídaňový klub díváte dnes, je jako časová kapsle, zkrátka produkt své doby. Tehdy šlo ale o pokus o upřímný dialog, jaký umí vést jedině teenageři. Viděl jsem ten film asi čtrnáctkrát,“ svěřil se čerstvý držitel Oscara.

Protiválečný film Olivera Stonea otevřel oči o podstatě války a amerického mýtu mnoha lidem, především pak těm mladým. I Fraser píše o svém šoku a o objevení úplně nového obzoru. „Takovou intenzitu jsem zatím u žádného filmu necítil. Bylo mi tehdy podobně jako postavám ve filmu, takže jsem byl stržený vědomím, že bych sám mohl být na jejich místě. Ten snímek se trefil do černého, bylo to zdrcující,“ řekl Fraser.

Vrcholně manýristické dílo Stanleyho Kubricka je ikonické pro většinu cinefilů. Tříhodinové vyprávění o vzestupu a pádu ambiciózního mladého muže z chudých poměrů se labužnicky vyžívá v nádherných obrazech dekadentního šlechtického života osmnáctého století a diváky s divačkami skoro hypnotizuje svým pomalým tempem a úchvatným zpracováním. „Tou dobou jsem nakoukal všechny Kubrickovy filmy, začal jsem Mechanickým pomerančem. Barryho Lyndona jsem si zamiloval. Četl jsem, že kvůli němu Kubrick vytvořil zvláštní čočky, aby mohl natáčet jen se světlem svíček, to mi přišlo úžasné,“ nadhodil miláček davů.

Divácky vstřícná historická podívaná je dodnes nejspíš vrcholným výkonem Mela Gibsona před kamerou. Fraser na něm ale neoceňuje válečné scény, jak upozornil: „Nakonec je to především film o otcích a synech. To mě oslovilo.“

Fraser je samozřejmě ve věku, kdy nemá jinou možnost než zcela milovat Indiana Jonese, jenž vešel do kin, když mu bylo třináct let: „No tak! Nemůžu lhát a tvrdit, že mě ten film neovlivnil. Po jeho zhlédnutí jsem se stal celoživotním fanouškem Harrisona Forda. A ještě víc po Blade Runnerovi, což je mistrovské dílo.“ Fraser byl v době uvedení Mumie mnohými označovaný za Fordova nástupce, proti čemuž se „pravověrní" dost vzpouzeli – Mumie byla podle nich jen lacinou nápodobou. Nostalgie je ale neporazitelná a o dvě dekády později se Mumie těší takřka kultovnímu statusu.

V době premiéry snímku Guse Van Santa už Fraser pěkných pár let usiloval o vlastní hereckou kariéru. Úspěch v pořádném hodnotném dramatu byl i jeho snem, sám ale ve stejném roce uváděl Krále džungle. Měl však podle svých slov velkou radost, že alespoň jeho mladí kolegové Matt Damon a Ben Affleck, s nimiž se setkal při natáčení Školních vázanek, zvládají realizovat své vysněné projekty: „Byl jsem na kluky tak pyšný, srdce mi bilo o závod.“

Jedna z nejlepších pixarovek je filmem, který Brendan sledoval se svými dětmi. Oceňuje hlavně postavu kritika Antona Ega, který dojde k důležitému poznání o gastronomii (přeneseně o umění) i o své vlastní profesi, když zjistí, že za nejsilnějším kulinářským zážitkem jeho života stojí obyčejná krysa. „K Egovu závěrečnému monologu, během nějž si uvědomuje, kolik odvahy v sobě mají umělci, se vracím vždycky, když si přečtu negativní recenzi svého výkonu. Protože každý herec musí být odvážný, aby šel se svou kůží na trh. Vždy podstupuje riziko. Ale stojí to za to, protože se z něj může zrodit něco nového. To je alespoň naše aspirace,“ uzavřel Fraser svůj výběr.

Herec Brendan Fraser si v životě prošel těžkými krizemi. Nyní se vrací v roli o tlustém učiteli literatury, který se snaží usmířit s odcizenou dcerou. Jak jsou dnes ve filmech zobrazovaní tlustí lidé a jaká klišé se k tomu vážou?