5 medvědích filmů, které tnou do živého. V děsivém cupování turistů se vyžívala i chlupatá herecká hvězda

Do kin přichází komediální thriller s názvem Medvěd na koksu, dramatizující bizarní příhodu z poloviny 80. let, kdy se v jednom americkém národním parku dostal k zásilce kokainu nebohý medvěd. Zvíře na spořádání mnoha kilogramů drog bohužel zemřelo, později se z vycpaného Pablo Escobeara stala turistická atrakce. Ještě předtím, než zjistíme, jak hollywoodští tvůrci se smutnou, leč vděčnou zápletkou naložili, se podívejme na pětici nejděsivějších medvědích děl.

Dnes už béčkovou klasikou je horor Grizzly z roku 1976, jenž kopíruje koncept tehdy čerstvě úspěšných Čelistí (1975) a nenápaditě sleduje krvelačného medvěda útočícího na turisty v národním parku. Bestie dosahuje pětimetrové výšky, váží bezmála tunu a po jejích stopách se vydává trojice profíků – pilot vrtulníku, přírodovědec a strážce národního parku. Sofistikovanější napětí v sobě ukrývá snad i skladba Medvědi nevědí od Ivana Mládka, mimochodem pocházející ze stejného roku.

Méně strachu, ale o to více pozoruhodných zamyšlení nad vztahem člověka a přírody nabízí dokument režijního veterána Wernera Herzoga. Ten se zaměřil na předního medvědího fanouška Timothyho Treadwella, který byl těmito zvířaty fascinovaný natolik, až si od nich odmítal udržet bezpečný odstup. Herzogův pohled do jedné specifické duše je děsivý především Treadwellovou neutuchající snahou proniknout do světa jiného živočišného druhu víc, než je zřejmě možné.

Režijní i scenáristický debut herce Adama MacDonalda je atmosférickým survivalem volně vycházejícím ze skutečných událostí. Snímek nepřekvapí originalitou příběhu, jelikož sleduje mladý pár během jejich víkendového výletu do kanadské přírody, který osudově naruší setkání s nebezpečným medvědem baribalem. Zaujme však jednak vztahovou dynamikou ústřední městské dvojice vystupující daleko ze své komfortní zóny, jednak skutečně velmi děsivými momenty, jimž dominuje velmi brutální návštěva stanu.

Miliardář Anthony Hopkins a fotograf Alec Baldwin přežijí leteckou havárii v aljašské divočině, kde musejí čelit nejen nehostinné přírodě, ale i lidožravému medvědovi. Mix akce a dramatu sází na charismatické herce, mezi něž patří i slavný medvěd Bart, jenž si zahrál v řadě hollywoodských snímků. Do jeho filmografie patří třeba díla Aljaška v plamenech, Legenda o vášni či Bílý tesák, nejvýrazněji však zaujal dekádu předtím, než se snažil rozcupovat zmíněné hvězdné duo.

Nejvděčnější roli totiž Bartovi připravil Jean-Jacques Annaud ve filmu Medvěd (či také Medvědi). Oceňované dílo sleduje dvojici šelem, osiřelé mládě grizzlyho a dospělého kodiaka, jejichž společným nepřítelem není romantická příroda Britské Kolumbie, nýbrž trojice lovců. Navzdory minimu dialogů a zaměření na nespoutané medvědy se jedná o hluboce humanistický příběh, jenž však na několika místech dokáže pořádně vyděsit.

I sedmdesátkový Grizzly však nabízí přece jen lepší podívanou než některé laciné horory, které se opakovaně snaží využít ohraného mustru se zabijáckým zvířetem, jež překvapí měšťáky užívající si výletu v přírodě.

To platí třeba pro Medvědí mstu z roku 2010 či o pět let mladší Unnatural, vyznačující se chabým scénářem, špatnými hereckými výkony i efekty. Jen o trochu lépe si stojí Grizzly zabiják (2015), a to hlavně díky obsazení Billyho Boba Thorntona a Jamese Marsdena.

Variací na téma chlupatých šelem je samozřejmě obrovské množství napříč žánry. Dětské publikum už dekády baví Šest medvědů s Cibulkou, Méďa Béďa, tuzemské večerníčky Méďové a Pojďte pane, budeme si hrát či Medvídek Pú, jehož hororová variace s podtitulem Krev a med se rovněž blíží. Velké medvědí role (ačkoli velmi odlišně) zahrnuje i klasická Kniha džunglí, Mrazík, Arctic či třeba REVENANT Zmrtvýchvstání a obrovské popularity se dočkala dvojice komedií s medvídkem Paddingtonem.

Soudní proces s bývalým politikem Dominikem Ferim je pro Česko podobně významný jako proces s producentem Harveym Weinsteinem v USA. Od počátku hnutí MeToo v roce 2017 jsme se ale už díky desítkám dokumentů dozvěděli mnoho o obětech sexualizovaného násilí. Dá se z nich naučit, co jako veřejnost nemáme dělat a říkat, a čemu naopak věnovat pozornost.