11 slavných filmů, které schytaly překvapivě špatné recenze

Zdaleka ne vždy se vkus divácké obce potká s požadavky odborné veřejnosti. Ba co víc, někdy se filmová novinka zpočátku nelíbí ani publiku, ani recenzentské obci, přesto se však časem ukáže, že šlo o historicky významné dílo. Následující žebříček vznikl na základě hodnocení ze serveru Metacritic.com, který slouží jako agregátor převážně amerických recenzí s jednoznačně přehlednějším systémem nežli konkurenční Rotten Tomatoes.

Metacritic totiž přepočítává různé hodnoticí škály na procenta, výsledkem je tedy na první pohled pochopitelné číslo mezi 0 a 100. Pojďme se tedy podívat na výběr jedenácti titulů, jež v tomto hodnocení skončily v šedi (pod)průměru, i když si to z dnešního pohledu rozhodně nezasloužily.

Antikomiksová kreace Joaquina Phoenixe jako titulního šprýmaře, jemuž není do smíchu, řadu recenzentů zmátla. Takhle přece běžně nevypadá ani superhrdinský snímek, ani psychologický thriller, ani uvědomělé sociální drama! Žánrový i tematický slepenec Todda Phillipse však u diváků a divaček jednoznačně zabodoval a v každém případě se zařadil mezi nápadité odchylky od tradiční komiksové produkce.

Silně humanistický herecký koncert Roberta Benigniho byl pro leckoho těžko stravitelný, jelikož slavný komik svým způsobem zlehčoval tragédii holokaustu. Takto povrchní čtení však zbytečně umenšuje emoční náboj dojemného vyprávění o otci a synovi, kteří se snaží vypořádat s hrůzami koncentračního tábora.

Po všech stránkách vycizelovanému francouzskému produktu sice kritici většinou nepřišli na chuť, ovšem o diváckou přízeň neměli autoři Eric Toledano a Olivier Nakache nouzi. Sentimentální ždímání emocí ze světa, v němž dominují „správné“ hodnoty, se dodnes řadí k nejúspěšnějším francouzským filmům 21. století. O šest let později dokonce vznikl rovněž navštěvovaný americký remake.

Komorní horor Johna Carpentera dodnes vyvolává otázky. Podařilo se přeživším členům z odlehlé výzkumné stanice mimozemského nepřítele skutečně zničit? Dobová kritika Carpenterovi vyčítala přílišnou ponurost a cynismus, dokonce i návštěvnost v kinech byla kvůli krátce předtím nasazenému hitu E. T. – Mimozemšťan mizerná. Časem se však tento film zařadil mezi nejslavnější horory všech dob, a přestože vizuální efekty rozhodně zestárly, psychologická linka stojící na paranoie a strachu z neznámého nikoli.

Na počátku 21. století neměly komiksové filmy tak sjednocenou narativní a vizuální stránku jako dnes, což mohlo vést k všelijak nestandardním adaptacím. Mezi ně bezesporu patří i Constantine, v němž si Keanu Reeves, vezoucí se v roce 2005 na vlně slávy díky matrixovské trilogii, střihl úlohu samotářského lovce démonů. Výrazně excesivní dílo si však zamilovali alespoň diváci a divačky, díky nimž film vydělal 230 milionů dolarů oproti zhruba sedmdesátimilionovému rozpočtu.

Zatímco nedávnou Mumii s Tomem Cruisem lze označit za průšvih, dvě dekády staré písečné dobrodružství dovedlo oprášit universalovskou klasiku mnohem originálněji a také důstojněji. Na kombinaci hororu, atmosféry v duchu Indiana Jonese a charismatické ústřední dvojice v podání Brendana Frasera a Rachel Weisz dnes vzpomínáme rádi, svého času jí však kritici a kritičky na chuť rozhodně nepřišli.

Další z mnoha parodií Mela Brookse si vzala na paškál fenomén Hvězdných válek (které měly mimochodem tehdy za sebou pouze první trilogii). Brooksova tradiční kulometná palba verbálních i vizuálních vtípků je samozřejmě spojená s tím, že spousta střel mine cíl, přesto se dodnes nikomu nepovedlo zesměšnit démonického Dartha Vadera tak efektivně jako lordovi Tmavé helmě v podání Ricka Moranise.

Debut Jamese Wana si vysloužil velmi rezervovaná hodnocení, vycházející především z nihilistického vyznění a exploatačního důrazu na zobrazení násilí. Takové názory však publikum neodradily, ba naopak. Rozpočet ve výši pouhého milionu dolarů dokázal drsný horor stonásobně překonat a zahájil tak dodnes trvající úspěšnou sérii.

Narcistický Tom Cruise a éterická Penélope Cruz, jež si v tomto americkém remaku zopakovala roli z původního španělského snímku Otevři oči, nedokázali zámořské kritiky přesvědčit, že novinka Camerona Crowa drží pohromadě. Směs sci-fi thrilleru, romance a hrátek s několika rovinami vyprávění byla zajímavým experimentem, který aspoň u publika rozhodně nepohořel. Necelých 70 milionů dolarů nákladů se podařilo přetavit ve více než 200 milionů z kin.

Psychedelická road movie patří mezi trochu přehlížené tituly ve filmografii Terryho Gilliama, za což jistě může jak její kasovní neúspěch, tak i nelichotivá hodnocení od kritiků a kritiček. Ti snímku vyčítali bezcílnou repetitivnost a nikam nevedoucí babrání se v nevypointovaných motivech.Rozverná černá komedie, v níž Johnny Depp a Benicio del Toro bez jakýchkoli zábran zkoumají lasvegaská zákoutí, se však postupem času zařadila mezi kultovní díla.

Kdo vyrůstal v devadesátkách, nemohl tuhle dětskou klasiku minout. Ohromující trikové sekvence, během nichž se nosorožci a sloni proháněli obývákem, si pamatujeme stejně dobře jako zarostlého Robina Williamse, více než dvě dekády uvězněného v doslova pohlcující hře. I v tomto případě divácký úspěch dalece převážil nad spokojeností recenzentů a recenzentek, kteří o 22 let později ohodnotili pozitivněji (i když jen o trochu – 58 bodů) další pokračování s podtitulem Vítejte v džungli! s Dwaynem Johnsonem a Kevinem Hartem.

Podobných případů bychom samozřejmě našli mnohem víc i ve vyšších patrech hodnoticí pyramidy. Například přelomový Jurský park (1993) si vysloužil jen číslo 68, ještě o trošku hůř dopadla ikonická díla jako Zjizvená tvář (1983), Indiana Jones a Poslední křížová výprava (1989) s 65 body, o bod víc má hororová klasika Osvícení. Zkrátka čas vždy ukáže, zdali nebyla odborná veřejnost přehnaně přísná, respektive zda nepočítala se zcela odlišnou reakcí.

Fabelmanovi jsou poloautobiografické dílo režiséra Stevena Spielberga. 75letý klasik, co má za sebou přes 40 filmů, už u nás ale přestává být hvězdou a jeho zpověď je až příliš nenápadná a sofistikovaná.