Deník shopaholičky je jeden velký chaos. V „komedii" Evy Toulové nefunguje vůbec nic

Hlavní hrdinka Klára (Barbora Seidlová) skončila po rozvodu bez prostředků a bez příjmů, zato se závislostí na slevách, kterou sdílí se svou matkou (Veronika Žilková). Zároveň je registrovaná na seznamce, jenže každé rande končí katastrofou. Její mladší sestra Anežka (Eva Toulová) působí v aktivistickém spolku Veganský úsvit a tajně miluje vedoucího Petra. Obě sestry nemohou být rozdílnější, spojuje je ale vzájemná soupeřivost a neustálé sázky. Tentokrát se vsadí, že Klára nevydrží týden jen s limitem sto korun na den, což je pro chronickou slevožroutku náročná výzva. 

Náročnou výzvu ale neustál hlavně snímek, před nímž stál úkol ukočírovat několik motivů naráz, sjednotit je do jednoho kompaktního celku a přesvědčit diváka, že se problémy obou hrdinek v závěru vyřešily. To první, čeho si divák všimne, jsou určité technické nedostatky. Kamera je tak jednoduchá, jak je to jen možné. Střih není nijak plynulý a nezřídka se zdá, že místo mezi záběry příběh přepíná mezi celými filmy a zvuk a postsynchrony jsou na takové úrovni, že postavám často nejde rozumět. Budiž, není žádným tajemstvím, že filmy Evy Toulové nemají vysoký rozpočet a v jejich různých aspektech se tento nedostatek projevuje. Na druhou stranu je ale třeba říci, že se neprojevuje ani nijak výrazná snaha tento nedostatek zakrýt.

Film nepůsobí jen příliš levně, působí vyloženě odflákle, což se projevuje i na použití lokací a celkové práci s prostorem. Klubovna Veganského úsvitu vypadá jako něčí obývák bez oken, kde nad gaučem visí plachta s jednoduchým nápisem Veganský úsvit. Policejní stanice vypadá jako všechno možné, jen ne jako prakticky jakákoliv stanice, a k hrdince ze vzpomínek promlouvá ženský hlas, jenž podle ní patří jejímu bývalému manželovi. Podobně nekonzistentní je i vyprávění samotné. Na začátku se dozvídáme, že Klára nemá práci, nedostala nic z majetkového vyrovnání po rozvodu a zůstala rodičům na krku. Pozdější záběry ale odhalí, že přeci jen nebydlí u rodičů, ale v jiném bytě, k němuž má klíče její sestra.

Co se týče děje jako takového, je jeho vedení podobné jako u všech ostatních částí. Deník shopaholičky zahrnuje příběh o závislosti, satiru na aktivismus, seznamkovou romantickou komedii a rodinné drama. Počin ale těžce zápasí s tím, aby všechny zmíněné motivy vyvážil. Ve výsledku se mu ani jeden z nich nedaří dovést do konce filmu tak, aby měly logický vývoj či aspoň řešení. Postavy se nevyvíjejí a jejich problémy vlastně taky ne. Jen zde dojde na scénu, kdy se věci prostě napraví. 

Deník shopaholičky je pozoruhodný především tím, jak moc v něm nefunguje prakticky žádná složka a jak moc je nekonzistentní ve všech svých aspektech. Prakticky je konzistentní hlavně v tom, jak moc je v něm všechno nekonzistentní. Až skoro vzbuzují lítost profesionální herci, kteří se snaží odříkávat nesmyslné dialogy a zahrát své role co nejlépe. Excentričnost, k níž je nutí scénář, nicméně skvěle doplňuje bizarnost celého filmu.

Podívejte se také na nejlepší komedie podle Kinoboxu.