Hororový elitář vrací úder. Keeper je alegorické psycho o tom nejsmutnějším zlu ze všech

Recenze: Keeper je alegorické psycho o tom nejsmutnějším zlu ze všech. Hororový elitář v něm vrací úder
Keeper | NEON
O některých filmech se nepřemýšlí dobře, nechcete-li za každou tečkou šířit spoilery. Keeper je větší část svých 98 minut na povrchu bezdějový v tom smyslu, že Perkins soustředí skoro veškerý svůj formální arzenál na oživení izolovaného prostředí, které v sobě zjevně koncentruje události roztažené přes staletí. Hned první scéna je ostatně matoucí koláž na melodii známou z Hříšného tance, kde v několika zrcadlících se, čtvrtou stěnu prolamujících záběrech sledujeme hrstku stále nervóznějších a nakonec k smrti vyděšených, zakrvavených žen.
Keeper
Keeper (2025)
Film
Keeper je strhující psychologický horor od režiséra Osgooda Perkinse (Longlegs, Gretel & Hansel), který se noří do temných hlubin vztahového hororu s nadpřirozeným nádechem. Liz (Tatiana Maslany) a Malcolm (Rossif Sutherland) si vyjedou do odlehlé chaty v lesích, aby oslavili výročí. Jejich romantický útěk se však rychle změní v noční můru, když Malcolm nečekaně odjede zpět do města. Liz zůstane v izolaci a brzy je konfrontována se zlověstnou entitou, která odhaluje děsivá tajemství chaty a testuje samotné základy jejího vztahu. Osgood Perkins slibuje vizuálně i psychologicky silný zážitek, který přetváří klasickou formu hororu a nutí diváky konfrontovat se s hrůzami, které se skrývají v těch nejintimnějších spojeních.
Žánry:Horor
Režie:Oz Perkins
53%
Keeper je strhující psychologický horor od režiséra Osgooda Perkinse (Longlegs, Gretel & Hansel), který se noří do temných hlubin vztahového hororu s nadpřirozeným nádechem. Liz (Tatiana Maslany) a Malcolm (Rossif Sutherland) si vyjedou do odlehlé chaty v lesích, aby oslavili výročí. Jejich romantický útěk se však rychle změní v noční můru, když Malcolm nečekaně odjede zpět do města. Liz zůstane v izolaci a brzy je konfrontována se zlověstnou entitou, která odhaluje děsivá tajemství chaty a testuje samotné základy jejího vztahu. Osgood Perkins slibuje vizuálně i psychologicky silný zážitek, který přetváří klasickou formu hororu a nutí diváky konfrontovat se s hrůzami, které se skrývají v těch nejintimnějších spojeních.
Žánry:Horor
Režie:Oz Perkins
Jejich mučivý jekot jakoby se vepsal do tváře hlavní hrdinky Liz (Tatiana Maslany z Osgoodovy Opice či Perryho Masona), která s přítelem Malcolmem (Rossif Sutherland) směřuje o jejich výročním víkendu na místo, odkud by ji divák nejradši vypudil. Většina záběrů, počínaje prvním zoomovaným panoramatem skrze hustý stromový porost, má zároveň subjektivní i velmi odtažitý charakter – jako kdyby někdo šmíroval a hrdinka mu byla vydaná napospas. Na moderně zařízené chatě u vodní prolákliny jsou kamerové úhly soběstačným sdělovacím prostředkem a Perkins uvažuje podobně jako třeba Roman Polanski v Rosemary má děťátko. Nechává nás pomyslně natahovat krk a nahlížet za roh, potažmo přijímá symetrickou skladbu příbytku jako svou kompoziční motivaci.
Keeper: finální trailer | Bontonfilm
Pouze inscenačním umem tak vytváří auru zlověstného místa, čímž Keepera nejnápadněji vztahuje k psychedelické a surreálné adaptaci Mařenka a Jeníček v lese hrůzy. Jenže zatímco hororový trip k Perníkové chaloupce měl známý cíl a pořádně trnitou, hustě napínavou cestu, u Keepera je to trochu naopak. Hrdinka i její nepřehlédnutelně škrobený přítel se zavírají před světem na vzdálené chatě, což je minimálně od dob Lesního ducha pěkně blbý nápad. Prokleté území obývané čímsi, co zprvu nechce být spatřeno, je jedním z nejtradičnějších žánrových motivů. Také tady dostaneme příležitost stahovat brady do krku, když hrdinka v noci se slabým osvětlením prochází temnými místnostmi, a šponujeme uši pokaždé, když dům zavrzá jinak, než by bylo přirozené.
Perkins je v tomto procesu velmi opatrný a může vás napadnout, že za tu relativně krátkou dobu v kině byste možná stihli přečíst Hawkingovu nikoli Stručnou, ale rovnou obsáhlou historii času. Mnoho scén ústí zdánlivě „nikam“ a teror jen pomalu přitvrzuje, jelikož princip haunted-house je pro příběh pouze estetickým vodítkem. To nejdůležitější se odehrává ve snech a představách Liz a také v prostoru mezi ní a Malcolmem. Ne nadarmo se říká, že i po několika letech vztahu svůj protějšek třeba vůbec neznáte. Lidské osudy jsou komplexní, záměry nečitelné a láska může být jen fráze či symbol, který zde také nabývá znepokojivých rozměrů. Například srdíčko, které Liz nakreslí na zadýchané okno a jež pak divákovi před očima rychle mizí. Nebo dort, rozkrajovaný novomanžely ve společném úsilí – zde je postavený před Liz jako nucený čokoládový zákusek, jímž Malcolm ještě odkrývá vlastní partnerskou nevědomost (nemá ráda čokoládu).
Vyprávění na úrovni symbolů je pro Perkinse primární volbou, takže do strohého a žánrově vybarveného světa může být složité proniknout a porozumět tomu, co postavy také emočně prožívají. Voda řinoucí se v potoce má například významnou alegorickou funkci, která směřuje až k plodové tekutině a okamžiku zrození. Liz v ní nachází starý amulet a spatřuje velmi staré výjevy, které se vpíjí do její podvědomé zkušenosti. „Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky,“ říká se. Keeper nicméně zdůrazňuje zacyklenost a opakující se provinění proti tomu, co by mělo být posvátné a ryzí – lásce a mateřství.
Alegorie na této subjektivní úrovni, která ústí v představení zřejmě nejsmutnějších a nejpolitováníhodnějších hororových bytostí z edice nadpřirozena, se přelévá také do druhé a racionálnější linie. Citové vykořisťování žen bezcharakterními muži je oblíbeným tématem nejen od vypuknutí MeToo, které lze vztáhnout na rozličné zápletky včetně těch o sériových vrazích. Perkins má konkrétně slabost pro rituální manifestace „zlého“, což se týká hrdinčiny situace v celém rozsahu „Je to váš velký víkend,“ zazní několikrát z úst Malcolmova sebestředného bratrance Darrena, jenž pár krátce navštíví s anglicky nehovořící modelkou Minkou. Podezřelý muž ji vlastní jako trofej, respektive oběť jeho zvrácené manipulativní existence.
Keeper
Keeper
Keeper
Longlegs
Mařenka a Jeníček v lese hrůzy (2020)
Problém je, že i když nám Perkins se scenáristou Nickem Lepardem (Nebezpečná zvířata) zdánlivě nechávají moře prostoru pro interpretace, příliš místa na ni vzhledem k povídkové nátuře a celovečernímu provedení nezbývá. Předěl mezi oběma alegorickými úrovněmi lze snadno vytušit a dohromady sice utváří v jednotlivostech nápaditý a v Perkinsově ryzím duchu ujetý origami konstrukt, ale současně se logicky dvakrát dobře nedoplňují. To ale především z toho důvodu, že logicky a racionálně se u Keepera angažovat opravdu nemůžete – nad vývojem vztahu mezi dvěma symbiotickými typy zla (z nichž to jedno je velmi názorně vykořisťovatelské a patriarchální vůči tomu druhému) byste pak nechápavě kroutili hlavou.
Musíte zkrátka na percepční rovině operovat v čistě metaforické smyslové říši, a pak jistě shledáte Perkinsovu žánrově uchopenou novinku myšlenkově přínosnou a celkem důmyslnou. Ale nelze se ubránit dojmu, že Keeper je zároveň pro současné hororové médium v tomto směru absolutně elitářský. Nikoli tím sociálněkritickým diskurzem, který obklopuje díla Jordana Peela (Uteč) či intelektuální exhibice Alexe Garlanda (Men, kde Jessie Buckley ztvárnila dost podobnou roli jako Maslany), nýbrž svou kompletní podřízeností psychologicky neuchopitelnému poselství a artově se tvářícími výrazovými prostředky.
Liz není obyčejnou ženou v moderním světě, ale až religiózně pojatou archetypální figurou, jejíž zoufalá situace nevyvolá z praktického hlediska žádnou empatii. Lepší je v tomto směru přehlížený němý horor Azrael, kde Samara Weaving s pomyslnou svatozáří odnáší od rituálního oltáře dítě zmutovaných bytostí. Alespoň že Perkins vše zakončí s typickým černým humorem a zaujme potměšilý distanc, který však filmu jinak ujíždí k nezáživné symbolické odtažitosti.
Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.
65%
Největší hororový objev dekády vedle mainstreamovějšího Zacha Creggera (Hodina zmizení) si v Keeperovi pojišťuje status ujetého autorského eklektika. Příběh o tajemné lesní chatě a partnerských disproporcích bobtná na žánrových křečích do důmyslně poskládané emancipační alegorie. I když film nese výrazné tvůrčí charisma a nutí k zamyšlení i v nejvyšinutějších chvílích, nelze se zbavit pocitu, že tohle intelektuálno je trochu děravé, nedomyšlené a nezáživné.
Jakub "lamps" Vopelka
Jakub "lamps" Vopelka