Jak tenká je čtvrtá stěna? Virtuální přítelkyně ukazuje autentickou i toxickou stránku OnlyFans

Zatahovat do diskuze pornografii může být zavádějící a laciné, ale právě s obsahem velmi explicitního sexuálního rázu si OnlyFans dnes veřejně spojujeme. Tvůrci a tvůrkyně, jimiž se může stát každý, nabízejí svým fanouškům a odběratelům exkluzivní materiál za měsíční poplatky či spropitné neboli tipy. Chceš, abych se v živém streamu odhalil(a)? – Pošli pár babek. Je tu minimálně iluze svobodného podnikání, které může být extrémně výdělečné, ale také se skoro nevyhnutelně bije s něčím toxickým, co dává emancipaci a obecně i svobodnému projevu na frak po vzoru nejstaršího řemesla světa.

OnlyFans ostatně nevznikl jako erotická platforma, ještě před pandemií měl sloužit jako nástroj pro tvůrce všeho druhu. Zejména mužské choutky, zakonzervované v neprodyšném lockdownu, stvořily lukrativní prostor pro virtuální přítelkyně, pro mnohé snad i společnice. Chalupová, která neudává žádný kontext, si pro svůj celoroční pozorovací experiment vybrala tři odlišně etablované tvůrkyně, jejichž identita se transformuje a vybarvuje v odrazu toho, jak přistupují k vlastní reprezentaci před „fanoušky“.

Slovenka s přezdívkou Inked Dory nás rovnou zavádí do pracovního prostředí na vysoce organizované a profesionální úrovni. K OnlyFans přistupuje jako k vytouženému zaměstnání, kde se není třeba maskovat. Naopak chce ukazovat své pravé já a jakožto absolventka psychologie poskytovat terapii všem zkroušeným existencím, kterým se v offline prostoru hůře socializuje – snad proto, že na veřejnosti se nemohou fyzicky uspokojovat nad přítelkyní někoho jiného, před níž (a před jejímž partnerem) jsou v anonymním bezpečí na druhé straně monitoru. Kdo ale poskytne terapii dívce na tom otevřeném konci dvousměrného kanálu, jejíž flegmatický přítel taktně odvrací zrak, ale přece si k ní viditelně vytváří odstup?

„Jde o to zbudovat si alter ego,“ káže Dory, která na workshopu zaučuje zbylé dvě protagonistky z Čech. Rosalinda už je maminkou a prošla si toxickým vztahem, v němž jí partner manipulativně ovládal. Na OnlyFans nahlíží jako prostředek seberealizace, jejíž potřeba nicméně pramení v negativních životních událostech (ačkoli z nich vzešel i milovaný syn). Při streamech ovšem používá kuklu jako explicitní alter ego a odmítá vyjevit svou identitu z obav nad okolním přijetím. Její „menu“ přitom srdečněji evokuje princip společnice a oné virtuální partnerky, jelikož nejaktivnějším přispěvatelem je neanonymní uživatel Davi. Ten se dle vlastních slov v offline vztazích silně popálil a vyhovuje mu online společnost neznámé ženy v kukle, kterou si platí.

Motiv vykořisťování vlastního i cizího těla se v této linii obrací a citlivější Rosalinda, která si nicméně pro zatraktivnění jiných služeb nechává chirurgicky zvětšit poprsí, má ohledně zamilovaného Daviho výčitky. Opět to řeší s vlastním přítelem, jenž ji neafektovaně podporuje na cestě k dosažení superega a odhození ustrašených, traumatizovaných složek osobnosti. Chalupová v tomto případě snad až moc sentimentálně zobrazuje přínosy virtuálního světa, kde může panovat solidarita a podpora. „Coming out“ Rosalindy přes monitor sleduje jednak skutečný přítel, jednak i Davi – Chalupová jejich pohledy sjednocuje a uděluje nám cílený, ale ambivalentní emoční políček. Co je totiž v online prostředí přiblížením a otevřením se někomu jinému, to může být ve skutečném vztahu, který by se neměl odehrávat na displejích, odcizením.

Alter ego je ve výsledku vždycky jen faleš a zcela oddělit pracovní a osobní život prostě nejde, jak ukazuje například seriál Odloučení. Důkazem je třetí dívka s přezdívkou Tinix, která pro změnu doufá v probuzení explicitního alter ega. Soustavně odstrkovaná žena kypřejších tvarů by ráda byla jako Dory, avšak její hledání „dokonalého“ já naráží na limity uživatelské sféry a především vlastního přesvědčení. Co když ukájet armádu úchyláků, která tam na druhé straně neustále je a bude od všech tvůrkyň žádat pořád víc a víc, za to prostě nestojí? A co když je to v součtu ten konečný verdikt, kterým se zase vracíme k úvodu dokumentu a k otázce, kterou za Dory nepřesvědčivě zodpoví její partner: „Nevadí mu, že nad jeho odhalenou holkou si ho honí úplně cizí chlapi?“

Na tohle etické dilema, které nás zase kvapem nasměruje k nežádoucím principům vykořisťující pornografie, nám Chalupová ani její hrdinky samozřejmě rozřešení nedají. „Dokumentární blockbuster,“ jehož téma po jihlavské festivalové premiéře rezonovalo i ve velkých zahraničních médiích, ovšem publiku dává vítaný prostor k zamyšlení. OnlyFans zobrazuje jako část osobní cesty, nikoli cílovou destinaci. Staví ho před hrdinky i celou společnost jako zrcadlo, s nímž všichni mohou vést ten svůj soukromý dialog. A přestože se materiál hlavně v závěru jeví jako přespříliš manipulativní a aranžovaný pro potřeby sdělovacího a empatického knockoutu (zdravíme V síti), jeho struktura je důmyslná a psychologická vodítka plně dostačující – hlubší výzkum fenoménu si už můžete udělat sami. Lepší je ale jít ven na sluníčko, anebo na skutečnou terapii.

Podívejte se na žebříček nejlepších dokumentů podle databáze Kinoboxu.