Sorry, Baby patří mezi největší překvapení roku. Vyzrálý debut dokáže pobavit i zasáhnout

Agnes je mladou učitelkou na univerzitě, která ale žije poněkud osamoceným životem. V domově na samotě má pouze kočku, za rohem nadrženého souseda a jednou za čas jí zpříjemňuje chvíle pouze nejlepší kamarádka Lydia, s níž má velmi blízký vztah. Lydia se ovšem přestěhovala do New Yorku a je těhotná, takže má na ústřední hrdinku ještě méně času. Agnes se přitom ve svém nitru vyrovnává s děsivou událostí, která se jí stala na vysoké škole, a noční můry se stále nemůže naplno zbavit.

Sorry, Baby je typickým příkladem nezávislých dramedií, na němž je znát výrazný ženský rukopis autorky, která své hrdince a všem dalším postavám naplno rozumí. Zejména to je ostatně nejspíš důvod, proč se talentovaná Eva Victor ujala nejen scénáře a režie, ale také hlavní role. Což v tomto případě naštěstí není známkou sobectví či velkého ega, ale obrovského propojení se svou postavou, což dává Victor naplno najevo takřka v každé minutě.

Novinka připomene seriálovou pecku Potvora, s níž snímek pojí zejména podobný feeling či humor, raná díla Grety Gerwig či oblíbeného Nejhoršího člověka na světě. Agnes je navenek kousavou, zábavnou a ironickou hrdinkou, která je ovšem ve skutečnosti neuvěřitelně křehká, citlivá a vnitřně zlomená. Režisérce se povedlo tyto dva faktory propojit dohromady až s neuvěřitelnou lehkostí a natočit snímek, který překypuje hláškami i přesným komediálním timingem, ale také mrazivými a intimními momenty, v nichž nahlédneme Agnes hluboko pod kůži.

V posledních letech se pak objevilo jen málo snímků, které by dokázaly mezi humorem a vážnými tématy přecházet s takovou samozřejmostí a zároveň citlivostí, kdy se navíc daří skvěle prodat ženskou perspektivu na vyrovnávání se s tíživou situací i poukázat na nepochopitelné reakce (nejen) mužského okolí. Za všemi těmi cynickými hláškami a perfektně vypointovanými dialogy se navíc skrývá správně vrstevnatý a komplexní scénář o dlouhodobém vyrovnávání se s tragédií a vnitřní bolestí.

Celý motiv je zde rozdělen do několika „epizodických“ částí, jež znázorňují jeden specifický rok v hrdinčině životě a její postupný vývoj a boj s těžkými psychickými stavy. I když může tento koncept působit na první pohled roztříštěně a takřka seriálově, dohromady dává snímek emocionálně silný celek, který si však i přes své silné momenty stále zanechává i částečně odlehčenou atmosféru.

Sorry, Baby je díky tomu velmi výrazným nezávislým snímkem a velmi silným a sebevědomým debutem od ženy, o níž jste doteď asi nikdy neslyšeli. Od teď ale budete její tvorbu zřejmě pečlivě sledovat. Natočila totiž komorní, intimní a citlivou sondu do života bojující ženy, která s děsivou událostí bojuje často zejména uvnitř a diváka dokáže jak emocionálně vyždímat, tak maximálně pobavit. Tak psychologicky a scenáristicky vypiplaný počin na citlivé téma tu navíc už dlouho nebyl.