Děcko je jedním z vrcholů tvorby České televize. Nabízí citlivého průvodce úskalím rodičovství
Děcko - 1. epizoda | Zuzana Páchová / Česká televize
Je celkem osvěžující vidět český seriál, který pracuje s plastickými postavami a nepředkládá pouze jednorozměrné figury, jež definuje jejich pracovní zařazení. Žádná zapšklá sociální pracovnice, ale zkušený profesionál, co chce pro děti to nejlepší a na rozdíl od potenciálních rodičů dokáže domýšlet věci do důsledků. Žádná protivná a nevstřícná domácí, ale žena, která má pro svobodnou matku pochopení a snaží se pomoci, nicméně to nájemné opravdu potřebuje. I drsný podnikatel v sobě dokáže najít cit, a to tak, aby zároveň nepopíral sám sebe. Pokud se objeví figura, která vypadá prvoplánově zle nebo naopak přemrštěně kladně, ukáže se brzy i v jiném světle. Seriál Děcko se v tomto ohledu pohybuje mezi podvracením filmových a seriálových klišé a důrazu na realismus. Oboje je u seriálu, jako je Děcko, žádoucí, protože upozorňuje na reálné společenské fenomény i na to, jak nečernobílé jsou všechny podoby a celkově aspekty péče o dítě.
Skrze samoživitelku Kláru (Judit Pecháček) poznáváme různá úskalí výchovy, pěstounské péče i adopce, a to nejen z pohledu rodičů. Poznáváme ji v době, kdy žije v malém bytě se dvěma dětmi bez nijak skvělých vyhlídek na budoucnost. Když neplánovaně otěhotní, odhodlá se k zoufalému kroku a nabídne své dosud nenarozené dítě k přímé adopci. Její situace tak do jedné sítě vztahů propojí osud několika dalších dvojic. Ředitelka mateřské školky Alice (Eva Hacurová) podřizuje touze po dítěti celý život, aniž by si všimla, že to prohlubuje propast mezi ní a jejím partnerem Michalem (Patrik Děrgel). Vladimír (Andrej Polák) má se svým partnerem Petrem (Daniel Krejčík) synovce v pěstounské péči, rádi by ale adoptovali vlastní dítě.
Pro developera Huberta (Jan Jankovský) a jeho ženu, influencerku Beátu (Elizaveta Maximova), neexistuje žádný problém, který by nešel přeplatit. Příležitost osvojit si dítě ale jejich vztah – i je samotné – postaví před pořádnou zkoušku. Kolem Kláry se zároveň pohybují oba otcové jejích dětí, nezodpovědný floutek Richard (Jiří Rendl) a narcistní tyran Werner (Vladimír Polívka), opozici k bezradné a impulzivně jednající Kláře pak ve vztahu k ní i ke všem párům představuje nevrlý, ale schopný a empatický sociální pracovník Čáp (Ondřej Malý).
Děcko: upoutávka | Česká televize (ČT)
Uvěřitelné postavy
Seriál je na jednu stranu sociální sondou do problematiky různých forem adopce i rodičovství, zároveň představuje určitou charakterovou studii lidí v mezních situacích. Nedělí přitom lidi na ideální rodiče a bezcharakterní monstra, každého z protagonistů – až na Wernera, jenž je bezcharakterní monstrum – ukazuje jako vrstevnaté postavy, které si divák může oblíbit, i když mu často nejsou sympatické. Tím jsou ale lidštější a zajímavější.
Často dělají pochybná rozhodnutí, nicméně ta patří k jejich výchozí pozici a plynou ze snahy udělat to, co považují za správné. Utvořit si k postavám vztah umožňují i přirozené herecké výkony všech zúčastněných, kteří dávají svým figurám komplexní výraz, díky němuž se na ně divák snadněji napojí, takže seriál lépe prodává emoce svých postav. To se koneckonců daří i díky silnému režijnímu vedení.
Zároveň seriál nechává své hrdiny se vyvíjet, díky čemuž je má ve výsledku ještě raději. Tvůrci vedou své postavy navíc tak, aby se sice měnily a udělaly velký pokrok, v zásadě si však nechávají původní osobnostní rysy. Jejich vývoj seriál podtrhuje zároveň tím, jak se mu daří vést vyprávění prostřednictvím střídajících se žánrových konvencí. Seriál začíná jako dramatická komedie, v níž některé z postav poznáváme jako komické figury, během svého oblouku ale vynikne jejich plasticita. Jak seriál ubíhá a Klářina situace se stupňuje, začíná postupně převládat drama nad humorem a jednotlivé dějové linie se začínají zužovat, sbíhat a dané situace eskalovat.
Obecně Děcko patří k těm povedenějším českým seriálům. Dramatická a celkem tíživá premisa je zpočátku snesitelnější díky komediálnímu pojetí, jež částečně ustupuje dramatičtějšímu a romantičtějšímu tónu. Silná režie, přesné herecké výkony a uvěřitelné, zranitelné postavy patří k důvodům, proč si seriál nenechat ujít.
Komplexní a citlivá charakterová studie všech aspektů a nástrah rodičovství sází na civilnost, silnou režii i uvěřitelné postavy. Ty jsou sympatické především ve své přirozenosti, ze které neustupují, i když se komplexně vyvíjejí.