Animovaný Marmaduk je bohužel jedním velkým omylem

Marmaduk je miláčkem Winslowovy rodiny, takže mu často projde i řada lumpáren a nehod, které se mu stávají kvůli jeho velkým rozměrům. Když jedna taková nehoda pobaví internet a udělá z Marmaduka před celým světem naprosto nevycvičitelného psa, přijme nejlepší psí trenér výzvu a rozhodne se z přerostlé německé dogy s ohromným apetitem udělat psího šampiona.

Marmaduk se k tréninku nestaví zpočátku nijak nadšeně, ale celým výcvikem projde a chystá se na svou první soutěž, která ovšem dopadne velkou katastrofou a celá rodina je všem pro smích. Dokáže Marmaduk přesvědčit trenéra i svou rodinu, že si zaslouží druhou šanci a že není takové nemehlo, jak si všichni myslí?

Hned v úvodu snímku se nám Marmaduk ukáže ve své 2D animované podobě, která odkazuje na původní komiksový strip, který v roce 1954 vytvořil Brad Anderson, jenž příběhy přerostlé německé dogy tvořil až do své smrti v roce 2015. Od roku 2004 s ním na komiksu spolupracoval jeho syn Paul, který od otcovy smrti v komiksu pokračuje dál.

Oblíbenost Marmaduka již k jedné filmové podobě vedla. V roce 2010 vznikl hraný snímek. Nesklidil ale příliš mnoho kladných ohlasů. Publikum si stěžovalo hlavně na nepříliš povedenou počítačovou animaci, která měla pomáhat zvířecím postavám mluvit. I proto má první filmový Marmaduk těsně nadprůměrné hodnocení a všichni doufali, že nová, kompletně animovaná verze si povede lépe.

Jenže se tak bohužel nestalo. Animovaný Marmaduk neosloví téměř nikoho, děti dají přednost filmům s mnohem hezčí animací a dospělí se u sledování budou nudit. Marmaduk totiž nemá mnoho co nabídnout a rádoby originální animace s přespříliš zvýrazněnými disproporcemi postaviček připomíná levnější variaci na Mimoně od studia Illumination. Navíc ničím neosloví, neboť se o tuto jinou animaci, která se má záměrně lišit od Disneyho a dalších renomovaných studií, snaží snad každý, takže je to poměrně nuda. A to ani nemluvím o tom, jak moc je vzhled Marmaduka podobný Scoobymu, což příliš mate, a že vizuální podoba hlavní postav neodpovídá ani komiksové předloze.

A stejně bohužel dopadl i samotný příběh, který nemá čím zaujmout. První část snímku je vlastně pouze o Marmadukových průšvizích a výcviku, ve kterém neustále do něčeho naráží, odněkud padá. Rádoby vtipné scény plné jeho sice velmi bohaté a roztomilé mimiky, rozpláclých nohou, vyplazených jazyků a vykulených očí vyzní spíše trapně a pobaví skutečně jen děti, které na tyto praštěnosti ve stylu Toma a Jerryho ještě slyší. A stejně prvoplánově bohužel působí i hudba ve stylu Jamese Bonda nebo Mission Impossible, která trénink a Marmadukovy kousky doprovází.

A lepší to není ani ve druhé, soutěžní části filmu. Padouch v podobě namachrovaného afghánského chrta je spíše k smíchu, protože opakuje totéž, co už jsme viděli tolikrát – nováček versus soutěžemi ostřílený šampion, který se snaží odradit konkurenci jejím ztrapňováním a různými formami sabotáže...

Přitom je to škoda, neboť snímek potenciál měl. Záběry Marmaduka v úvodu snímku pobaví snad každého pejskaře, který si zpočátku stanovil jasná pravidla, jak pes nebude smět na gauč, jak nebude dostávat jídlo od stolu a jiná předsevzetí, jež vezmou velmi rychle zasvé, takže brzy se vám po domě prohání neřízená střela, jejíž rozvalování v pelíšku a vlhký čumák vám vždy vyvolá úsměv na tváři.

Mimika samotného psa je velmi povedená, zvláště jeho práce s očima a ušima. A práci si filmaři dali i s psími plemeny, které se s Marmadukem účastní světového šampionátu. Ve většině případů je propojili se zemí jejich původu (např. německý ovčák, anglický buldok, mexická čivava atd.). To, že není animace tak vymazlená (rozpočet snímku není nikde uvedený), by tolik nevadilo, jelikož se v podstatě jedná o televizní film. Ani by nevadilo, že snímek natočilo nepříliš známé torontské studio StoryBerry (Velká oříšková loupež 2), jehož animaci dokončilo šanghajské studio One Cool Animation (které se podílelo i na animaci úspěšné Rodiny na baterky).

Největším problémem je zmíněný příběh, který nefunguje ani ve vážnější rovině, kdy jsou kvůli Marmadukovým výstřelků Winslowovy děti vystavené šikaně ve škole, a pes proto utíká z domova, jelikož je snímek pojatý tak, že je všechno jeho vina. Termín vypadat jako zpráskaný pes tu dostává konkrétní podobu, ale to je asi tak všechno.

Úplně mimo mi přijde i Marmadukova cesta kolem světa. Do příběhu vůbec nezapadá, netuším, co tím chtěl dokázat. Jeho rodina celou dobu nevěděla, kam zmizel, a pak se náhle objevila u trenérových dveří po jeho boku, aby jejich pes dostal druhou šanci. Přičemž se vše vyřeší tak, jak to mohla rodina udělat hned na začátku, takže jsme u filmu nemuseli strávit celých devadesát minut.

Nejvtipnějším okamžikem je tak odkaz na úvodní odvíjející se písmo z filmů Star Wars. Marmaduk je po dlouhé době filmem, který mě skutečně nebavil, musela jsem se nutit ho dokoukat. Pokud potřebujete zabavit děti a udělat jinou práci, nejspíše účel splní, ale vy ho skutečně vidět nemusíte a ani vaše ratolesti si nejspíš o přídavek neřeknou.

hodnocení: 40 %