Příběh dětí a filmu
- Dokumentární
Představování devíti statečných začneme doma, novinkou režisérky Alice Nellis Andělé všedního dne (2014). Dramatická komedie (nebo komediální drama) byla inspirována stejnojmennou knihou Michala Viewegha. „Zaujalo mě téma té knihy. Zjednodušeně řečeno, člověk neví dne ani hodiny a každý den může být poslední. Teoreticky to sice víme, ale prakticky tak většinou nežijeme. A čas od času mi přijde dobré si tohle připomenout,“ říká režisérka Nellis.
V rolích lidí a andělů, kteří jim jsou nablízku v nejtěžších posledních hodinách jejich životů, se představí osvědčená sestava, která s režisérkou dlouhodobě spolupracuje. Co je filmovou achillovkou? Právě oni andělé, jejichž ztvárnění není oproti "obyčejným" pozemšťanům v čemkoli odlišné. Možná by to místo oné herecké čtveřice celkem šikovně obstaralo několik voiceoverů v komentáři. Zachovala by se imaginativnost knihy.
Z recenze Františka Fuky: "Výrazně lépe by film fungoval, kdyby se v něm andělé vůbec nevyskytovali a sledovali bychom jen osudy jeho lidských hrdinů! Ta osudovost by z toho vyplynula sama od sebe." Jistě, zázraky se dějí. Ale většinou v okamžiku, kdy to nečekáte a jen tak mimochodem, "mezi řečí". A potom o nich můžete sáhodlouze vyprávět. Kdy už ale tvůrci přestanou podceňovat diváka a připomínat mu ty své pravdy tolikrát, že to nejednoho unaví? Proč se raději nezaměří na důkladnější dramaturgickou revizi? Všechny recenze Andělů všedního dne najdete zde. Průměrné hodnocení 60 procent.
Bu bu bu bu bu. Nebo taky "ha ha ha ha ha". Do kin míří panenka Annabelle (2014), která by vás ráda umlčela a přivolala zrychlený srdeční tep. Hororová událost sezony se ale nekoná. Podobně jako "andělé" trpí i démonická panenka doslovností a prvoplánovostí.
Z recenze Tomáše Chvály: "Tak naivní horor jsme neměli v kinech léta! Zdaleka nevadí, že je Annabelle pouhou tupou lekačkou, snažící se strach vyvolat extrémně hlasitými zvuky. Skutečný problém tkví v celkovém přístupu, kdy tvůrci každou situaci vysvětlí natolik důkladně, až to skoro vypadá, jako kdyby natáčeli film pro mentálně zaostalé."
Všechny recenze filmu si přečtete zde. Průměrné hodnocení je lehce podprůměrné, činí 45 procent.
Jaký by to byl premiérový týden, kdy chyběl dětský animák. Dům kouzel vypadá sympaticky. Natočili ho Belgičané, takže prostě bude jiný, než většina žánrové produkce, která se v distribuci objevuje. Opuštěný kocour v domě starého kouzelníka... Nic úchvatného, ale pozornost dětí to jistě upoutá. A dá se čekat, že to nebude ukřičená, postmoderní "opičárna". Takže plus. Recenze si přečtěte zde.
Artový šestikolák startuje snímkem Nick Cave: 20 000 dnů na Zemi. Když ono číslo vydělíte 365, vyjde vám číslo 55. Kultovnímu australského muzikantovi, zpěvákovi, scenáristovi a spisovateli je nicméně o dva roky víc. Film ho představí během 24 hodin, kdy se podíváme na koncert, do pracovny i do duše pána temnot. Jdete do toho? Originalita, dekadence a hédonismus zaručeny. Recenze si přečtěte zde. Průměrné hodnocení prozatím 55 procent. Jestli ale Cavea milujete, není co řešit.
O vaši přízeň se hlásí ještě pět snímků, veskrze artových a festivalových. Divoké historky představí v šesti povídkách argentinskou oscarovou naději. Ukrajinský Kmen (2014), zaujme (nejen) formou, celý totiž proběhne beze slov. Pojednává totiž o hluchoněmých a jejich drsném internátním životě. Ani drama Čtyřikrát (2014) slovy zrovna nesrší, vypráví totiž o duši člověka, která prochází čtyřmi životy.
Podmanivou a působivou formou. Další film a další pohled na život. Tentokrát jde o filmového kritika, který v dramatu Free range (2013) uvažuje o rozhodnutí, které tak či onak změní jeho život. A na závěr se představuje dokumentární Příběh dětí a filmu (2013), který zcela jistě zaujme nejen odrostlé dospělé, ale i děti.
Seznam všech říjnových premiér najdete ZDE.
