Srdcovka: Nejpříjemnější horor všech dob? Skvělá Arachnofobie špičkově snoubí teror s komedií

Pavouci pro nás v drtivé většině případů nejsou život ohrožující, pár ojedinělých smrtelných incidentů se týkalo setkání černé vdovy s novorozenětem. Co kdyby ale někde v hlubinách džungle žila čeleď, která čeká na objevení a jejíž kousanec nám do pár vteřin obstará jednostranný lístek na hřbitov? „Zjistili jsme, že na venezuelských tepuis se nacházejí propadliny, v nichž mohou žít druhy, které dosud nikdo neviděl a které by mohly působit skoro jako mimozemské bytosti – nebo v tomto případě jedovatý pavouk, o němž nikdo nevěděl,“ vysvětlil Marshall v rozhovoru pro SYFY WIRE roku 2022.

Debutující režisér a manžel Kathleen Kennedy, jenž spolu s ní a Spielbergem zakládal produkční společnost Amblin Entertainment (tu s logem z E.T.ho), se v tomto ohledu inspiroval příběhem v časopise National Geographic. To už ale držel v ruce scénář, který se mu zalíbil. „Do té doby jsem hodně pracoval jako režisér druhého štábu. Jeffrey Katzenberg mi přinesl scénář a řekl: ‚Myslíme si, že je čas, abys postoupil na hlavní režisérskou židli.‘“

Spielbergův učenec spatřil paralely s Alfredem Hitchcockem a rozhodl se, že pro pavouky udělá totéž, co dřívější hororový guru pro ptáky. „Měl jsem pocit, že to má hezkou kombinaci hororu a humoru a že na to můžeme klást důraz. Líbilo se mi, co udělal Hitchcock v Ptácích – ten film vlastně nebyl o ptácích; byl to především příběh o romantice a dvou postavách v jednom městečku, a pak teprve ptáci převzali hlavní roli. To samé jsem chtěl udělat v městě v Arachnofobii, kam se Jeff Daniels se svou rodinou přistěhuje. Probíhá tam celý jiný příběh, a teprve pak se pavouci stanou hlavní postavou, úplně jako v Ptácích.“

Snímek ale začíná ve venezuelském pralese, kde biologická expedice pod vedením Jamese Athertona (Julian Sands) objeví nový a nesmírně jedovatý druh pavouka. Jeden vzorek v táboře usmrtí fotografa Manleyho a v rakvi se s ním sveze do jeho rodného městečka, smyšlené kalifornské Canaimy. V tentýž den se s rodinou přistěhuje také sanfranciský praktický lékař Ross Jennings (Daniels), jenž má z pavouků smrtelnou hrůzu. Invazivní druh se bohužel ubytuje v jeho stodole, zkříží se s místním pavoukem a do městečka pomyslně vysílá armádu malých jedovatých vojáků.

„Vaše pantofle, váš popcorn, v koupelně,“ vysvětloval Marshall, jenž chtěl k hororovému aspektu přistoupit co nejautentičtěji. „Místa, kde byste normálně nepředpokládali, že by mohli být, ale s nimiž se každý den setkáváte. Myslím, že to dělalo film mnohem děsivějším, než kdybychom se snažili vytvořit nějakou jedinečnou nebo neobvyklou situaci. Myslím, že právě obyčejné situace se špatnou zkušeností s pavouky způsobují, že se jich všichni bojí.“

Snímek se tak lišil od béčkových monster-movies, jejichž tradici rozvíjel spíše v úctě k Hitchcockovi a také Spielbergovi, jehož Čelisti jsou nevyčerpatelnou inspirací pro příběhy, v nichž každodennost rozbíjí skoro mystická živočišná hrozba. Jennings je stejně jako Martin Brody člověkem z velkoměsta a „náplavou“, vůči němuž místní zaujímají zatrpkle negativní postoj. Především starší doktor Metcalf (Henry Jones) nedbá na jeho varování a pavoučí vlna se může bez zábran šířit. Největší zodpovědnost tak dolehne na hrdinu, jenž se stejně jako šerif z Čelistí pouští na teritorium, které mu nahání vůbec největší strach.

Vliv Spielberga je tak patrný v celkové orientaci na lidské postavy a začleněný polidšťovací humor. „Když se lidé vyděsí, chtějí si pak trochu ulevit – a právě proto je tam komický prvek v postavách i situacích, které si ze všeho trochu dělají legraci. Takže se vyděsíte, ale pak se zase uvolníte, protože se smějete. Hodně z toho vycházelo ze spolupráce se scenáristou Wesleym Strickem a z toho, jak jsme ty scény navrhli tak, aby mezi nimi byla malá pauza,“ popsal Marshall, jenž připomněl i scénu, kterou Spielberg sám pomohl režírovat. „Je to opravdu skvělý záběr. Je to ta scéna, kde Julian Sands chytí jednoho z pavouků, který spadne z koruny stromu, a donese ho ve sklenici, v níž pak skáče. To byla skutečná tarantule. Steven pro mě ten záběr navrhl. Řekl: ‚Nech ho přinést až do detailního záběru.‘ Tak jsme to udělali – a funguje to skvěle.“

Čelisti se dále ozývají i v liniích dalších postav, které ale nejsou tak propracované jako Hooper a rybář Quint. Jenningsovi pomáhá přátelský expert Collins (Brian McNamara) a posléze dorazí i pavoučí maniak Atherton, jenž nebezpečný druh až nezdravě obdivuje – skoro jako by si přál, aby v jeho kusadlech mohl sám skončit. A do toho se na scénu pravidelně vrací John Goodman v roli „rokenrolového“ deratizátora Delberta McClintocka, který obstarává nejvíc humoru. Svůj výkon dle Marshalla založil na vlastním svérázném učiteli biologie.

Když už je nám s lidskými postavami tak dobře, z pavouků musí opravdu mrazit. Marshall usoudil, že CGI nedospělo na potřebnou úroveň (to až o tři roky později v Jurském parku), kombinoval tedy zejména animatroniku se skutečnými pavouky. „Ve filmu je jen jeden digitální záběr – velký celek, kde jsou pavouci na domě. Řešením tedy bylo použít skutečné pavouky a k tomu jeden či dva animatronické modely pro toho velkého pavouka, ‚Big Boba‘. Ale ostatní pavouci, ti malí, byli všichni skuteční.“

Jak se ale osminozí přátelé režírují? Quentin z Montargis v Drž hubu! s jejich výchovou pohořel, ale Marshall měl po ruce větší experty v čele s entomologem Stevenem R. Kutcherem. „Věděli, jak pavouky motivovat – většinou pomocí fénu,“ prozradil Marshall. „A na místa, kam jsme je nechtěli pustit, jsme stříkali Pledge, leštidlo na nábytek, protože jim na něm klouzaly nožičky. Takže to byla vlastně neviditelná bariéra. Ale horký vzduch je přiměl se hýbat a v podstatě, když jsem natáčel scénu, nechal jsem tak trochu na pavoukovi, jakou akci provede.“ To se netýkalo závěrečné sekvence ve sklepě, kterou Jeff Daniels dva týdny točil jen ve společnosti velké loutky pavoučího generála.

Režisér se nakonec ke zvířátkům naučil přistupovat jako ke kaskadérům: „Udělali jsme něco jako pavoučí olympiádu – zjistili jsme, že někteří pavouci jsou rychlejší než jiní, někteří zase lépe šplhají. Takže skončili v takovém pavoučím kondominiu, které jsme měli na place se všemi těmi šuplíky. Byli tam rychlí pavouci, šplhající pavouci – všichni stejného druhu. Někteří byli lepší v určitých věcech než ostatní, a tak jsme je rozdělili úplně stejně, jako byste to udělali s kaskadéry.“

Arachnofobie, první film distribuovaný Disneyho dceřinou společností Hollywood Pictures, šel do kin s krkolomným popiskem „thrill-omedy“. Spojení vzrušujícího teroru a komedie se nakonec i díky hvězdnému zaštítění podařilo prodat a snímek za 22 milionů dolarů v kinech vydělal 53 milionů, k čemuž mu dopomohly převážně pozitivní recenze. Dalších 30 milionů údajně přiteklo z prodeje na domácí nosiče a Marshallův debut je dnes nejznámějším a nejoblíbenějším hororem s pavouky – nebo snad někdo upřednostňuje vážněji pojaté Království pavouků z roku 1977, kde po hercích včetně Williama Shatnera lezla spousta živých tarantulí?

Daný subžánr se tím, podobně jako u Čelistí, paradoxně vyčerpal, potažmo vyvrcholil. Tvůrci ale pochopili, že když už na diváky s arachnofobií, tak nejlépe v souhře s nadsázkou a humorem. Svědčí o tom živelné béčko a ryzí pocta padesátkovým monster-movies Pavoučí teror, o kterém se můžete dočíst v přiloženém článku. Až předloni se debutující Francouz Sébastien Vaniček postavil k tématu „moderněji“ a vskutku nepříjemnou Havěť koncipoval jako sociálněkritický panelákový teror. Těžko ale překoná pověst Arachnofobie, která je několik let určená k remaku – ten nedávno ztratil pro kreativní neshody režiséra Christophera Landona (Všechno nejhorší), ale Amblin a Atomic Monster Jamese Wana na předělávce stále pracují.

Podívejte se také na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: SYFY WIRE, Kinobox, ScreenRant, Wikipedia