Defenestrace, Bílá hora a "odporná" poprava. Filmaři revidují události, které změnily podobu Evropy

Událost roku 1618 a její následky připomene hraný film Bůh s námi – od defenestrace k Bílé hoře (2018) s Karlem Dobrým a Terezou Hofovou v hlavních rolích, který vznikl v koprodukci České televize se společnostmi ARTE, G.E.I.E. a ORF. Televize snímek uvede v neděli 13. května v hlavní vysílací čas.

„Bylo to prakticky obrovské zvěrstvo a dlouhotrvající masakr ve jménu náboženství, který postihl celou Evropu. V rámci toho došlo k rapidnímu úbytku obyvatel, šíření epidemií, bigotnímu katolicismu. Nastala doba temna,“ hodnotí tehdejší období herečka Eva Josefíková, představitelky Eleonory Gonzagové. Právě ta přesvědčila Ferdinanda II. Habsburského o nutnosti popravy dvaceti sedmi českých pánů. „V rámci svého přesvědčení se snažila prosadit exemplární potrestání. Z dnešního pohledu, pravda, velice odporné. Nemyslím si ale, že by na tom trvala kvůli nějakému ukojení své morbidní osobnosti. Když bych to měla říct cynicky, byla jiná doba,“ dodává Josefíková.

Při defenestraci šlo o náboženský spor s politickými důsledky. Všichni zúčastnění věřili v platnost klasické zásady „čí země, toho víra“, rozuměli jí však každý jinak. Tento incident postupně přerostl v třicetiletou válku, největší vojenský konflikt v dějinách až do velkých válek 20. století. Jde o jeden z mála historických okamžiků, kdy české dějiny výrazně poznamenaly dějiny evropské.

Hlavní roli Jindřicha Matyáše Thurna, jednoho z vůdčích stavů českého protihabsburského odboje a iniciátora pražské defenestrace z roku 1618, ztvárnil Karel Dobrý. „V mých očích to byl bohatý kluk, který měl k dispozici hračku v podobě armády. Byl to svým způsobem bonviván, shromažďoval armády a byl jedním z nejbohatších obyvatel Prahy. Byl to takový vojenský hazardér, ale ryzí – nebál se riskovat, a když už za něco kopal, tak to dokopal až do konce,“ popisuje Thurna Dobrý.

Velký prostor má ve filmu také Thurnova manželka Zuzana Alžběta. „Jejich vztah byl velmi rovnocenný. Nicméně nebyli nikdy pár, který by spolu žil každodenním životem. Thurn byl neustále někde na bojišti, ale rád se vracel domů. Zuzana mu byla rádkyní, ale nevměšovala se. Měli se rádi a respektovali se. Ve filmu ona hraničí až s jeho vnitřním hlasem, svědomím, pochybami. Byli si velmi blízcí, ale nade vše respektovali svobodu druhého,“ říká Tereza Hofová.

„Nechtěli jsme si vymýšlet. Přístup k látce byl podmíněn poctivými rešeršemi, prací s respektovanými historickými prameny a úctou k dobové pravdě. Jistá fabule je nutně použita v případě psychologie postav, o nichž se dochovaly povětšinou prameny historické, nikoli osobní. Například vztah mezi Thurnem a jeho ženou Zuzanou je naší vlastní licencí. V zásadních událostech se ale od pravdy moc nevzdalujeme,“ uzavírá režisér snímku Zdeněk Jiráský.